Vodičkova 15, 19, 29

Když stojíte v Praze zhruba uprostřed Václaváku a koukáte na Koně, tak Vodičkova ulice je ta vpravo. Já si ji v mládí vždycky pletl s Jindřišskou, která je nalevo. Vodičkova ulice má tři česká, vlastně československá prvenství. Možná jich má víc, ale já zůstanu u těch přízemně gastronomických a komerčních.

Čínskou restauraci najdete dneska v každém evropském městě, které má aspoň dvě ulice a jedno náměstí. Podle vnějších atributů si "čínu" nikdy nespletete s jinou provozovnou a ani nikdy nezjistíte, jak a z čeho připravují těch padesát různých pokrmů vyobrazených na venkovních cedulích. Málokdo ovšem ví, že jedna z prvních evropských čínských restaurací byla otevřena v Praze, a to nikoli zásluhou Miloše Zemana. Tomu bylo teprve čtrnáct.

Malíř, spisovatel a v té době i velvyslanec ve Francii Adolf Hoffmeister se zasloužil o to, že v roce 1958 přijeli do prostor ve Vodičkově ulici číslo 19 palácoví kuchaři Mao Ce-tunga, aby naučili Čechy, jak mít ve "voku" vaření ve woku. Nešlo o žádné bistro určené pro rychlé obědy pracujících, ostatně ti se tehdy stravovali v závodkách. Interiér první pražské "číny" zdobil ebenový nábytek vykládaný perletí a slonovinou, možná i nějaká soška z dynastie Ming by se našla. S jídelními hůlkami zde pravidelně zápasily celebrity jako třeba Waldemar Matuška, Arnošt Lustig nebo Helena Vondráčková. Karel Gott tu býval pečený vařený. Našinec se sem dostal občas také, pokud si našetřil a objednal se měsíc předem. I náš otec sem jednou rodinu vyvedl. Pamatuji si, že jsme na večeři vyrazili ve svátečním jako do divadla. Rezervace se přijímaly na přesný časový interval "od - do", žádné dlouhé vysedávání aspoň pro necelebrity se nepřipouštělo. Dnes už po první "číně" ve Vodičkově 19 nic nezůstalo. Dům i restauraci pohltila restituce a obojí zbourala.

Vyslanci čínské gastronomie se všude ve světě potkávají s americkými reprezentanty, mnohdy stojí jeden vedle druhého. První "fástfúd" řetězce McDonald's v Československu byl otevřen 20. března 1992 ve Vodičkově ulici č. 15, a tudíž se s čínskou restaurací těsně minul, protože ta skončila v květnu 1991. Onen březnový pátek musely být na chodníky umístěny železné zábrany, aby umravnily všech jedenáct tisíc zájemců, kteří toužili spatřit a ochutnat pravý "hambáč". Ale o ten placatý karbanátek v housce nejspíš tolik nešlo. Zatímco čínskou restauraci do Vodičkovy instalovali jaksi se souhlasem strany a vlády, byl první československý McDonald's symbolem západního svobodného podnikání a historického předělu. A kdo by nechtěl být u toho, když se lámou dějiny?

Mnohem nenápadněji probíhal ve Vodičkově 29 jiný dějinný zvrat. Věděl o něm tehdy málokdo a ani dnes by se patrně nedostal do zájmu médií. Téměř na koleně zde vznikalo první československé komerční cédéčko, které neneslo muziku, ani nesloužilo jako odkladiště počítačových souborů, ale obsahovalo aplikaci s informacemi o všech tehdejších československých firmách. V roce 1991 se podnikání teprve rozkoukávalo a přijít na trh s databází firem a organizací na CD-ROM, když osobní počítače měly většinou jen velké banky a CD-ROM mechaniky skoro nikdo, byla nesporně odvaha.

Nedlouho před vydáním onoho cédéčka vznikla malá firma Albertina Information Services s ručením omezeným. Omezené nebylo jen ručení, ale i technické a kapitálové vybavení. V pronajaté místnosti s vrzajícími prkny na podlaze a s vypůjčenou "dvaosmšestkou" (pro nezasvěcence: 16-ti bitový osobní počítač) se tu rodil virtuální produkt, který po mnoha vývojových změnách nepřetržitě existuje a funguje dodnes. V českých poměrech tedy stejně dlouho jako karbanátky McDonald's.

Z těch tří domů Vodičkovy ulice stojí dnes už vlastně jen jeden s "mekáčem". Frontu před ním jsem 20. března 1992 nevystál, tou dobou jsem už se zájmem sledoval, co se děje ve Vodičkově 29 a později se stal i toho součástí.