Vyhubit phubbing

Donedávna jsem netušil, co znamená phubbing, ač mě tento jev iritoval, kdykoliv jsem byl jeho svědkem. Možná mě teď kupodivu štve o trochu míň. Má-li to už jméno, asi to někde řeší. Lidé, chtějí-li něco potlačit, či naopak pozdvihnout a rozvinout, potřebují to ono nejprve pojmenovat, zaškatulkovat. Jedině tak totiž lze požádat o grant na výzkum. Zvláště pak v sociokulturních a antropologických oborech se nový výraz dobře vyjímá v projektovém úkolu univerzity či vědecké instituce žádající o financování. Výraz phubbing ale kupodivu vznikl na základě výzvy jedné reklamní agentury z Melbourne. V roce 2012 oslovila odborníky a spisovatele, aby daný jev pojmenovali. Ti ho vytvořili ze slov phone a snubbing, čili spojili telefon s urážlivou nevšímavostí. Výzkumy pak na sebe nenechaly dlouho čekat, nejčastěji se na internetu cituje studie Baylor University, která zjistila, že phubbing rozbíjí romantické vztahy a způsobuje deprese.

Inu, i bez vědeckého bádání lze konstatovat, že phubbing je normální sprosťárna a nevychovanost. Nedovedu si představit, že bych při nedělním rodinném obědě, ve společnosti svého otce či děda, čučel do mobilu. Před mou plnoletostí by z jedné či druhé strany přilétl pohlavek, až bych druhý chytil od stolu. Byv plnoletým, nejspíš by facku nahradil pohled vyjadřující naprosté opovržení nad mým pádem ze společenských výšin někam na úroveň jeskynního muže.

Phubbing bych vyhubil. Třeba nějakou chytrou aplikací volně ke stažení. Ta by zajistila, že kdokoliv se ocitne v mé společnosti, pochopitelně jen ten, kdo je na seznamu mých kontaktů či sociálně síťových přátel, bude odstaven. V dosahu mé modrozubé či jiné konektivity jeho smartfoun bude schopen pouze komunikovat způsobem, k němuž byly telefony vytvořeny. Tj. k tomu, aby se lidé spojili hlasem, když je potřeba si něco důležitého a hlavně NEODKLADNÉHO sdělit. Jinak by mobil reagoval jenom hláškou "No phubbing, please". Jenže. Pak by na to skočily zase jiné skupiny odborníků a vzdělanců, které taky potřebují z něčeho žít, a začaly by řešit lidskoprávní otázku, omezování osobní svobody a kdoví co dalšího. Asi by se fakt, že se lidé baví jen tak z očí do očí, nelíbil ani telekomunikačním operátorům. Koneckonců, sám bych si možná připadal trapně, když si pozornost vynucuji rušičkou.

Nejspíš je potřeba mít takové osobní kouzlo, že nikoho ani nenapadne provozovat cokoli jiného, než viset mi pohledem na rtech. Případně by protiphubbingovou aplikaci nahradila ta facka.