Ach ta Paříž

Paříž je žena, o tom není pochyb. Nejsem zdaleka první, kdo to tvrdí. A jako každá žena má i Paříž spoustu tváří. Okázale vyzývavé, veselé a rozpustilé, bohémské, někdy drsné až kruté, či povýšené. Přívětivou tvářnost ale dává najevo nejčastěji. Některé její rysy, mnohem intimnější, jsou však ukryty v úzkých uličkách, nečekaných zákoutích a tajemných dvorcích. Objeví je jen ten, kdo je záměrně hledá, nebo ten, kdo vidí i pod make up. Netroufám si pasovat se na znalce žen a na experta přes Paříž už teprve ne. Mohu se domnívat, že jsem těch pár střípků objevil náhodou. I když u žen lze odhalit jen to, co nám odhalit samy dovolí. Nic není náhodou. Paříž je žena, o tom není pochyb. Ostatně to kolo na obrázku opřené o secesní zábradlí pařížského metra bylo dámské. Nesporně na něm přijela pěkná Pařížanka v šatech a kramflíčkách, sestoupila do metra a ještě dlouhou chvíli potom se zde vznášela její vůně.