Assos kefalonský

Mezi mnohými řeckými ostrovy patří Kefalonie k těm větším a zelenějším. Památek starších roku 1953 tu kvůli velkému zemětřesení moc nenajdete, ale za nimi se sem ani nejezdí. Když se nabažíte moře, pláží a opalování - mě se to stává denně tak po dvou hodinách a dalších dvou, kdy je ta nabaženost pořád ještě snesitelná - hledáte na ostrově místa skýtající kromě stínu i něco z řeckého způsobu života. Už samotná cesta na Assos je pro spolujezdce přívalem úchvatných pohledů na moře a skály, řidič je o to ochuzen. Musí přece jen koukat před sebe a neustále točit volantem. Však na celém ostrově nenajdete dvě stě metrů rovné silnice a v převodovkách místních aut by mohli klidně vymontovat zbytečný pátý a možná i čtvrtý rychlostní stupeň.

Assoské opevnění z období konce 16. století zůstalo poměrně zachovalé a z této benátské pevnosti je krásný pohled všemi směry. Ostatně proto se také stavěly na podobných místech, aby obránci viděli útočníky včas a mohli se patřičně zařídit. Ale život dnes se naštěstí odehrává mimo hradiště, okolo malého přístavu a na úzké šíji posázené terasovitými domy.

Na Assosu najdete i několik původních domů benátského stylu, jež přežily zemětřesení, ale v nichž bydlet už nebezpečno. Ale byla to tehdy krása čisté a jednotné architektury! I když se tedy nad architektonickým stylem ostatních domů zrovna rozplývat nebudete, styl života Kefaloňanů, nenarušitelný pohromami ni přírodními, ni ekonomickými, tu - jakož i jinde - nepřehlédnete i trochu zažijete. A k tomu si přidejte neskutečnou modř moře táhnoucí se sem od známé pláže Myrtos, aby se tu smísila s temnějšími odstíny azuru a nakonec se stejně jako barvy všech moří podřídila diktátu slunce.