Barumini

Kdo navštíví Sardinii, nemůže vynechat nuragy, stejně jako v Apulii nelze vynechat trulli. Ostatně principiálně jsou si podobné i když časově značně vzdálené. A když nuragy, tak nelze vynechat Barumini, což je mezi těmito prastarými stavbami takový Louvre. Tedy moje choť prohlásila, že je to jen hromada šutrů, ale statečně jimi klopýtala ve svých lodičkách. Mnohem víc ji (a přiznávám i mě) zaujalo samotné městečko Barumini.

Ale k těm šutrům. Nuragy jsou megalitické stavby Středomoří, sloužily jako obydlí, pevnosti, královská sídla či chrámy už od 18. století př. n. l. Jde o kónické věže s kruhovým půdorysem postavené z kamenů bez malty. Zatímco trulli jsou poskládané z placatých kamenů přijatelné velikosti, nuragy tvoří u základny obrovské balvany, takže jejich stavitelé museli používat podobné metody jako při stavbě pyramid v Egyptě.

Stavby dosahoval výšky 3 - 10 metrů, výjimečně 20 metrů. Ty velké měly uvnitř schody, někdy byly vytvořeny jakési slepence z několika věží - nuragové vesnice. Největší stavby pochází z doby bronzové, v době železné už se stavělo z menších kamenů, které se lepily maltou. Objeven byl i jeden speciální objekt, v němž obyvatelé sedávali okolo jímky s horkou vodou a rokovali jako Finové v sauně. Předpokládám, že to byli zejména muži. Nutno ale uvést, že žena - matka měla tehdy stejné společenské postavení a práva jako muž.

Samotné Barumini by bylo návštěvy hodné i bez nuragů. Úhledná obec s nádhernou vilou Casa Zapata, rezidencí aragonských baronů. Ti přišli na Sardinii v roce 1323. Dům postavili v polovině 16. století a ve stylu španělské renesanční architektury. Dnes se tu rozkládá muzeum toho, co se našlo při odkrývání nuragů.

Vila Zapata tvoří jeden celek s nádherným kostelem Sv. Giovanni Battisty. I další části Barumuni stojí za procházku, uličky jsou dokonale upravené, vydlážděné žulou, třeba okolo kaple svaté Tecly.

Krajina kolem Barumini vypadá, jako by kopečky někdo navršil uměle. Třeba jsou to další obří nuragy čekající na své odhalení.