Cava a káva

Italská Cava de' Tirreni v Kampánii se jmenuje nejspíš podle jeskyní v okolí, či antického amfiteátru (cavea), neb obojí tu bylo dřív než pražená semena kávovníku. Ale to je jedno. My se v městě pohybovali od jedné kavárny k druhé a všude se účastnili obřadů italského kávového náboženství.

Nebývá tu zas tak přeplněno jako na nedalekém Amalfském pobřeží, takže tu lze zažít hodiny ztichlého a vylidněného města, kdy je skoro slyšet, jak se slunce opírá do zavřených okenic. To pak člověk o to víc hledá každý příznak, že lidstvo nezmizelo nějakým časotřesením, poruchou ve vesmírném časovém kontinuu. Po dobu těch siestových časů byly jediným důkazem existence lidské rasy právě kavárny, protože v Itálii plní mimo jiné i roli ambulantních pohotovostí. Poplatek za akutní ošetření není vysoký, na konci korza Umberto lze dokonce dostat dvě kávy za euro.

Na téže kolonádě je kávových pohotovostí hned několik, však ona je dost dlouhá a Ital se necítí bezpečně, nenajde-li svou drogu každých sto metrů. Caffé Puro zaujme nápaditým moderním dizajnem, vlastními recepty na zmrzlinu či citrónovou granitu, ale bez poctivé a kvalitní kávy by se neobešlo. Líbí-li se vám Puro, můžete ho provozovat jako franšízu, vše dostanete na klíč za 69.000 Eur, vstupní poplatky nulové, provize z prodeje 2%.

Nějak jsem zapomněl zmínit pamětihodnosti tirrénského města Cava. Ne že by si to nezasloužily. Třeba staré domy s podloubím či opatství Nejsvětější trojice založené již v roce 1011 svatým Alferiem. To bylo skoro sedm set let předtím, než se do Itálie dostala káva. Krutá doba.