Chez Janou

24.10.2014

Paříž nelze doopravdy zažít, když budete konzumovat z domova dovezené paštiky a kupovat si k nim jenom bagety, byť samotný nákup pečiva je taky zážitek. Jídlo pro Francouze znamená společenskou událost, téměř obřad, ale naprosto přirozený a uvolněný. Všimněte si, že není francouzského filmu, kde by se nejedlo. Sebevětší tragédie hrdinům nezabrání v tom, aby se sešli u oběda doma nebo v restauraci, a mezi chody řešili onen zásadní problém, kvůli němuž by film natočen. Filmy nefrancouzské vyjadřují osobní tragédii a zoufalství často tak, že hrdina či spíš hrdinka nemohou jíst, sklesle sedí nad talířem nebo od něj s odporem prchají. Ne tak ve filmech francouzských. Život je někdy těžký, krutý, ale to neznamená, že by se člověk měl týrat ještě tím, že vynechá kachnu na pomerančích a sklenku červeného cuvée.

V Paříži je prý 9.000 restaurací, čili restaurantů, bister, brasserií, ale i kaváren, kde všude se nabízí jídlo. Řada gurmánských expertů vydala desítky knih, v nichž popisují stovky pařížských restaurací. Zprvu jsme si zde některé vytipovávali, samozřejmě hlavně ty, kde nezaplatíte za předkrm měsíční mzdu. Vybaveni mapou jsme pak chtěli na vlastní chuťové buňky vyzkoušet, co vyčteno z knih. Většina pokusů neskončila na tom, že bychom adresu nenašli, ale. Buď bylo nezřízeně plno, protože ty knihy čte moc lidí. Nebo bylo zavřeno, protože byl srpen. A v jednom případě tam visela cedulka, že je zavřeno jaksi navždy. Od té doby hledáme restaurace bez předchozí přípravy a docela to funguje. Je potřeba samozřejmě dodržovat určité zásady výběru. Třeba se vyhýbat turisticky exponovaným místům, což dá rozum. Dobrá restaurace se taky pozná podle toho, že před ní nestojí nadhaněč, nemají to zapotřebí. Vyhýbáme se i těm s obří knihou coby jídelníčkem okatě postaveným na stojanu před restaurací. Indikátorem kvality je spíš fakt, že vaří jen pár jídel, stravují se tu hlavně místní a ti ani v jídelníčcích nelistují. Ještě lepší je mít na to nos či jakýsi šestý smysl jako moje žena. Nevím, jak to dělá, ale kdykoliv se spolehnu na její výběr, tak nelituji.

Konečně jsem se dohrabal k tematickému jádru, čili podniku s názvem Chez Janou. Když tuto restauraci moje žena viděla od protějšího chodníku rue Verlomme, bylo mi jasné, že ona má jasno. Jídla nemusí být nějak extra inovátorská a převratná. Důležité je, aby byla poctivá. Drobný detail, přesné dochucení udělají zázrak i z běžné cibulačky či tataráku z lososa. Chez Janou se zaměřuje na kuchyni provensálskou, což dokreslují i plakáty Pagnolových filmů. A nejen kuchyni. Nabízí třeba osmdesát druhů pastisu. Škoda, že během dvou návštěv se všechny nedají ochutnat. Stihli jsme jen pomerančový, fialkový, melounový a tymiánový. A personál vám ochotně druhy pastisu popíše a doporučí a to i přesto, že nemluvíte francouzsky a ani se o to nesnažíte.