Chvála vejce

Slaměné vdovství má kromě nesporných výhod a potenciálu úžasných nekontrolovaných dobrodružství jednu stinnou stránku. Nutnost zajistit se nutričně, a to vlastnoručně. Ale i v tom nás Bůh naštěstí nenechal samotné a dal nám slepičí vajíčko, jež má vysokou výživovou hodnotu a připravit ho ke konzumaci dokáže i ten největší nešika. Nejspíš už někdo chválu slepičího vejce napsal. A pokud ne, měl by. Přenechám filozofům vznešenou otázku, zda bylo před slepicí nebo po ní. Mě zajímá zcela přízemně vejce na talíři.

Rozmanitost a rozdílnost jednotlivých skupenství vejce lze snad přirovnat jen ke skupenství vody. Ostatně odkud se vzal název pro vyšlehané bílky? Vedle základní úpravy natvrdo, na hniličku, naměkko (angličtina tyto stavy označuje sice logicky, leč poněkud nudně: hard-boiled, medium-boiled, soft-boiled) máme ještě vejce ztracená, smažená či míchaná, takže slaměný vdovec už má vyřešenu stravu na šest dní.

Občas si představuji, jak člověk v dávných dobách poprvé objevil přípravu nějaké potraviny. V řadě případů byl objev evidentní. Maso leželo u ohně, připeklo se a kupodivu chutnalo lépe než to syrové. Totéž platí pro různé varianty úpravy vajec. Ovšem jak vzniklo vejce ztracené? Koho a kdy napadlo, že bílek šleháním tak zajímavě změní konzistenci? Že žloutek šlehaný za pomalého přidávání oleje se změní v majonézu?

Slepičí vejce je optimální i co do rozměru. Nic proti vejci křepelčímu, ale zkoušeli jste ho někdy rozklepnout? Uvařené natvrdo oloupe taky jenom člověk s velkou trpělivostí. A to vše kvůli jedinému prťavému soustu. Pštrosí vejce naopak vyžaduje, abyste přizvali pár sousedů nebo to jedli tři dny. 

Nejslavnější vejce literární je pochopitelně to od Betty McDonaldové. Vejce historické pak nepochybně Kolumbovo. Mně osobně je nejmilejší natvrdlé vejce velvarské. Pro neznalé připomínám, že podle legendy Velvarští, stejně jako jiná města a obce v okolí Prahy, měli na stavbu Karlova mostu formou speciální vybírané daně dodat vajíčka, která se přidávala do malty Karlova mostu. Velvarští to tehdy pochopili po svém a přivezli do Prahy vejce vařená natvrdo, aby se nerozbila. Tím se stali terčem všeobecného posměchu, nejen pražských měšťanů, ale i celé země. Legenda zároveň dokumentuje, jak je důležitá správná komunikace k daňovým poplatníkům.

Slepičí vejce nás provází od nepaměti a skýtá nám dokonalou výživu. Manželka, navrátivší se od tetičky z venkova s platem domácích vajec, pak těžko chápe, proč se na ně manžel tváří tak znechuceně.