Člověk nevydrží víc než palma

S maximálně jednoročními pauzami jezdíme od roku 2011 každé léto do kraje Provence-Alpes-Côte d'Azur. Opakované návštěvy stejných míst působí, že z nezbytně povrchního zírání se stane jakési flanérské prožívání, byť i to má stále daleko k skutečnému životu místních. Ale jen opakovanými návštěvami je, myslím obyvatele trvale žijící v tomto středomořském ráji, můžete aspoň trochu blíže poznat. Nejsnáze lze pozorovat ty, jež jsou součástí veřejného prostoru, prodávajíce na trzích nebo obsluhujíce v kavárnách a restauracích.

O jedné takové slavné postavě jsem psal v roce 2020 v souvislosti s tím, jak na známých místech Provence palmy mizí, ale lidé zůstávají. Nevěře na tušení či vnuknutí, musím se jen podivovat té nepravděpodobné náhodě. Zrovna dnes 13. října, když jsem začal psát tuhle krajničku, jsem si na tuto ikonickou postavičku středomořských trhů vzpomněl. Okouzlující a stále veselý dědeček u svého stánku před tržnicí v Mentonu prodával své produkty od roku 1971. Nemilosrdný Google mi jako první nabídl smutnou zprávu dnešního vydání deníku "Nice-Matin", že Jean-Mario Médecin zvaný Jeannot zemřel 9. října ve věku 88 let.

Při opakovaných návštěvách Marseille jsme nikdy nevynechali Vieux Port, ono to skoro ani nejde. Starý přístav je středobodem města. A středobodem malého trhu s rybami byla malá a prostořeká stařenka v květované zástěře. Jmenovala se Nana a každý Marseillan ji znal. Však prodávat ryby v přístavu pomáhala již od svých devíti let. Letos jsme Annu Lubrano zvanou Nana nespatřili. Slavná rybářka z Marseille zemřela ve věku 95 let 10. ledna 2025. "Postava, instituce, charakter, hlas" to byla Nana, slavná prodavačka ryb ze Starého přístavu. A jak byla celý život pod dohledem Bonne Mere, tak je určitě i teď.

Do Valensole, kde jsme byli v roce 2016 a 2018, jsme jeli s jediným cílem. Vlastně se dvěma. Podívat se stejně jako stovky turistů na lány levandule, a pak se přesvědčit, že Gilbert Gouin je tam, kde minule, stále svěží a usměvavý.

Největší radost nám udělalo, že staroušek Gilbert ve své levandulové garáži žije. Těší se dobrému zdraví a stále prodává levanduli a olejíčky za velkoobchodní ceny (Garáž na Rue du 19 Mars 1962). Přinesli jsme mu fotku, na níž se objímá s mou ženou v roce 2016, což ho dojalo. Chtěl nás hned hostit, daroval nám své olejíčky a byl zjevně potěšen jako my. Ve Valensole se už dávno stal legendou.

Určitě znáte ten hřejivý pocit, když po roce přijedete na nějaké oblíbené místo, a najdete tam to, co vás loni uchvátilo nebo se vám aspoň líbilo. Ovšem ani stoletý kamenný dům nemá jistotu, že přečká další sezónu. A co teprve strom. Nebo člověk. Zklamání, že dům, strom nebo člověk tam nejsou, lze ošálit tím, že jsme se spletli, přehlédli nebo přišli ve špatnou dobu. Když ovšem nepoužijete krutý Google.