Co ten bodlák na dveřích?

Byť často zatracován a plet nejeden bodlák bývá krásný. Ten jihofrancouský má půvab i v názvu. La Cardabelle, česky pupava. Co do libozvučnosti vedou Slováci se svým "krasovlasem". Řeč je o rodu Carlina, v kraji Languedoc se vyskytuje Carlina acanthifolia, u nás doma bývá k vidění spíš Carlina acaulis. Kdo by si pupavu nepamatoval z dětství, když jsme s pocitem Robinsonů bojujících o přežití na louce za chalupou a s popíchanými prsty objevovali její jedlé kedlubnovité jádro.

Cardabelle připevněná na dveře měla od pradávna více funkcí. Kromě toho, že vypadá opravdu "belle", ochraňovala majitele svou magickou silou. Měla ovšem i zcela praktickou úlohu, skoro meteorologickou. Bílé zákrovní listeny jsou hydroskopické, při vlhkém počasí se ohýbají dovnitř a vytváří nad lůžkem stříšku, takže pán nebo paní domu vykoukli ze dveří a hned měli jasno, zda zaprší či ne. Ale i mimo dveřní službu si tento bodlák zaslouží úctu. Jeho srdce je jedlé, kořen zdrojem mnoha léčivých látek a ty pichlavé listy se používaly k mykání ovčí vlny. Odtud ostatně pochází i název, "carder" je francouzsky mykat, takže "krásné mykadlo".

Cardabelle tak dlouho ochraňovala obyvatele domů a poskytovala jim potravu, zdraví, informace i nástroje, že sama musela být v kraji chráněna. Jako v té písni Náhrobní kámen Petra Nováka ("všem lidem rozdala svou lásku a sílu, že sama dál nemohla už žít"). Trhání Carlina acanthifolia jest tedy zapovězeno, ale v náhorních plošinách Méjean, Noir, Larzac a Sauveterre, ale i jinde, se na dveřích objevuje stále. Někdy stylizovaně v keramice, kameni nebo jiném materiálu, který už jen připomíná její praktickou a magickou minulost.