Conversano

Když vás unaví bílá a navzájem si podobná městečka Apulie, jeďte do Conversana. Zde vás překvapí paláce jiného rozměru, věže původního opevnění, které se najednou tu či onde vyloupnou ze obytné zástavby. I zde bloudíte starými úzkými uličkami, ty ale propojují místa mohutné důstojnosti a důstojné mohutnosti. Aby taky ne, vždyť Conversano se stalo centrem regionu táhnoucího se až k Bari a Lecce, a to prosím už v 11. století za lorda Goffredo d'Altavilla. Ale historie města sahá pochopitelně mnohem dále, až do doby železné. Jsme přece v Itálii. Po hraběti z Conversana se tu vystřídalo mnoho rodů, posledním byl známý rod Acquaviva d'Aragona, který zde působil až do počátku 19. století. Hrad povstal z normanské pevnosti, která tu stála od roku 1054. V 15. století nechal Giulio Antonio Acquaviva postavit okrouhlou věž, která je dnes symbolem města.

Je třeba si trochu odpočinout od přívalu dějepisu. Z jedné hradní zdi vybíhá na náměstí příjemná kavárna plná studentů a omladiny. Skvělé espresso tu dostane za méně než euro (viz zde, obrázek úplně dole) a ještě si popovídáte s milou obsluhou, třeba i anglicky.

Bílá, nikoli nabílená katedrála (Cattedrale di Conversano) pochází z konce 11. století a je zasvěcena Panně Marii. V roce 1911 ji požár téměř zničil, zbyly pouze boční stěny, hlavní průčelí a apsidy. Někdy přemýšlím, jak by některá města vypadala, kam by se vyvíjela, kdyby je nezničily požáry. Oheň byl možná největším strůjcem změn a přestaveb v dějinách. Však ohni podlehl i celý Londýn v roce 1666. Stejně ale mám ve všech městech nejraději tichá zákoutí, zapadlá náměstí a uličky, zdánlivě všední dvorky, schodiště nebo průchody.