Dvě zahrady ve Fayence

Přiznávám, že s mou chotí ujíždíme na drogách. Naštěstí jen jednou ročně. To opravdu ujedeme od všeho a dopřejeme si drogu zvanou Provence. A pohybujeme-li se v rámci několikatýdenního intenzivního fetování v okolí Cannes, nemůžeme se nestavit ve Fayence. Ne že by tu čekalo něco obzvlášť výjimečného, co by sem přitahovalo hordy turistů. A to je vlastně dobře. Hordy nepřinesly nikdy nic dobrého, ať už šlo o Saracény nebo třeba Číňany.

Mezi sousedními podobnými villages perchés se Fayence dobře pozná podle fotogenické radnice, kterou lidé neobchází, ale podchází. A dokonce i podjíždí. Býval tu samozřejmě i hrad, ale zbylo z něho tak málo, že se nevyplatí za tím šplhat do kopce. Procourat uličky a plácky naopak záhodno jest.

Vždy, když sem dorazíme, všichni obyvatelé před námi prchnou a nám nezbude, než se procházet ztichlým městečkem a hledat spásný stín. Obvykle se totiž trefíme do času mezi druhou odpolední a sedmou večerní, kdy každý normální Provensálec mizí před letním vedrem a nevystrčí nos z domu.

Kromě náměstí a uliček má Fayence i několik zahrad. Nás ovšem zajímají jen dvě. V případě Jardin du Paty se jedná spíš o miniaturní zahradní zátiší s malou kašnou. Dát si kamenné umyvadlo s hlavou andělíčka na zahradu v Česku, aspirovalo by na titul "kýč měsíce". Ale tady ze zídky Jardin du Paty vyrůstá tak přirozeně, že si tu lze sotva představit něco jiného. A přirozeně a stylově v kašně celý rok proudí studená voda z horských pramenů. Pobýt tu chvíli, posedět ve stínu a poslouchat duet pro vodu a cikády, je skoro povinnost.

Druhou zahradu nutno hledat trochu stranou, kousek pod zbytky bývalých hradeb. Le Grand Jardin zahrnuje několik budov a zahradních teras a je krásná sama od sebe. Už víc než třicet let slouží k příležitostným kulturně společenským akcím, které Francouzi tak milují a které pořádají s velkých vkusem. Například na podzim tu umělci a řemeslníci předvádí své příspěvky k l'art de vivre, často bývá zahrada využívána i k svatbám a jiným soukromým oslavám.

V létě tu probíhá třeba Jardin des Antiquaries et Brocanteurs, kterou jsme měli možnost navštívit. Výstava je sice prodejní, ale nejde o žádné bleší trhy. Umělecké předměty a archiválie jsou tu spořádány v promyšlených instalacích na terasách zahrady i v několika patrech starého domu. Nechybí ani restaurace, bez ní by Francouz nepřežil. A i když neplánujete nic kupovat, můžete tu strávit příjemnou hodinku nebo spíš dvě. A se sklenkou růžového i víc.