Frontologie

06.11.2017

Všichni máme nějaký vztah k frontám. Nemyslím k uměleckým, válečným nebo těm vyššího či nižšího tlaku. Myslím zástup dvou a více lidí, kteří se nahromadí před společným předmětem zájmu. I když vlastně zvládání těchto sociálních situací bývá mnohdy velkým uměním, jež hraničí s bojem a zapříčiňuje zvýšení tlaku systolického i diastolického. Jakmile se někde objeví něco, co by chtěl vidět, slyšet, koupit či jinak si užít více než jeden člověk, staví se tento obvykle do zástupu. Nebývalo tomu tak vždy. Jerome Klapka Jerome vzpomíná, že v Londýně jeho časů lidé vytvářeli neorganizované shluky a tlačenice: "Co se týče odpočinku, mou nejoblíbenější kratochvílí byly návštěvy divadel. Zvykl jsem si chodit na premiéry. U významných událostí to obnášelo několikahodinové čekání, na jehož konci došlo k ohromné bitce, když konečně zavrzala vrata a mezi lidmi se rozkřiklo: 'Už otvírají'. Systém front u nás ještě nebyl zaveden. Přišel z Paříže. Francouzi jsme opovrhovali, že se dokázali podřídit něčemu takovému."

Než jsem se pustil do typologie front, chtěl jsem si něco o jejich teorii nastudovat. Moc daleko jsem se ale nedostal, neboť takzvaná teorie hromadné obsluhy vznikla jako matematická disciplína a dánský matematik Agner Krarup Erlang a další mi naznačili, že bych si měl především zopakovat základní charakteristiky Poissonova a exponenciálního rozdělení. Na druhou stranu jsem v publikacích těchto kapacit nikde nenarazil na dva dle mého soudu nejdůležitější zákony. Zřejmě z vlastní ješitnosti neuvedli Murphyho zákon front, který tvrdí, že vedlejší fronta postupuje vždy rychleji. Stejně tak opomněli zmínit zákon Heidův: "Ať přijdete, jak chcete brzy, vždycky už někdo stojí před vámi". Nuže, domnívám se, že lze rozeznávat zejména tyto typy front:

KOTLÍKOVÁ FRONTA

Generaci nedotčené reálným socialismem lze sotva vysvětlit, co to je opravdová fronta. I když možná šílenci, kteří mrznou ve stoje přes noc, aby utratili dvacet tisíc za i-phohe nebo dostali dotaci na kotel, by tuto kategorii reprezentovat mohli. Tento typ front se vyznačuje řadou specifik. Frontový účastník do ní vstupuje s jasnou představou a vybavením. Ví předem, že to bude na dlouho a že musí počítat s chladem, hladem a žízní. Kotlíkové fronty bývají často organizovány buď ze strany tvůrce nebo ze strany samotných dobrovolných obětí. Organizace spočívá zejména ve fixaci pořadí, kdy jsou například rozdána pořadová čísla. Připouští se střídání aktérů, krátkodobé odběhnutí za účelem vykonání potřeby, ale předběhnutí se trestá smrtí.

LATENTNÍ FRONTA

Latentní fronty nemají podobu zástupu a o to jsou záludnější. Najdeme je například v čekárně u doktora. Zejména tam, kde se vyskytuje více různých ordinací, člověk podlehne dojmu, že většina lidí jde do těch ostatních dveří a že on přijde na řadu brzy. Opak bývá pravdou. V případě jediné ordinace se každý nově příchozí vždy ptával: "Kdo je poslední?" Seděl-li v čekárně vtipálek, odpovídal: " Vy". Dnes už tuto sbližovací frontovou komunikaci vytlačuje technika, strojky s pořadovými lístky, čtečky občanky či karty pojišťovny. Tím pádem zmizel i známý imperativ: "Neklepejte, sestra vychází". Vždy jsem si u něj představoval ranní krajinu a zářící sestřičku stoupající nad obzorem. I když máte pořadové číslo, stále platí princip nejvyšší: "Pořadí pacientů určuje lékař". Do latentních front lze zařadit i některé předfrontové útvary, jakými je například spící či bdící dav na letišti. Ten se teprve do zástupů před odbavovacím pultem bude formovat, až bude vyzván.

PLATEBNÍ FRONTA
Nejčastěji zažívanou frontou je ta, která vznikne, když chcete za takzvané volně směnitelné oběživo získat nějaké zboží a služby. V řadě případů onu deklarovanou volnost poněkud brzdí občané se stejnými úmysly. Platební fronty lze dále rozdělit na jednoúčelové a víceúčelové. K jednoúčelovým lze například zařadit ty před pokladnami předprodeje vstupenek. Mnohem větší nároky na rozhodování, do které fronty se postavit, vyžadují pokladny v super- a hypermarketech. Nestačí vybrat zástup s nejmenším počtem placeníchtivých spoluobčanů. Neboť člověk položiv na pás energetický nápoj a karamelovou tyčinku konzumuje jen zlomek času, který spotřebuje matka živitelka čtyř dětí a jednoho trubce. Bleskové kalkulace zohledňující obsahy košíků a vozíků mohou pomoci vybrat tu správnou, tedy nejrychleji odbavitelnou frontu. Bohužel zmíněný Murphy se zákonitě vynoří, když si myslíte, že máte vyhráno. Těsně před vámi se fronta z jakéhokoliv důvodu zasekne, viz například krajnička Prosím storno na čtyřku!

POŠTOVNÍ FRONTA

Lidé se ve frontách nijak nevyžívají, ale více či méně se s jejich existencí smířili. Až na jeden případ. Fronty na českých poštách nenávidí všichni bez rozdílu. Možná v jiných zemích sem obyvatelstvo chodí rádo, ale tuzemec před poštovní branou bývá už předem nakvašený. Buď musí na poslední chvíli zaplatit haldu složenek, nebo si jde vyzvednout obálku s pruhem, která určitě neobsahuje voučr na dovolenou v Karibiku. Otrávenost valné většiny klientů pošty ovšem způsobuje vědomí, že si jdou vystát něco, co jim poštovní doručovatelka měla a mohla donést domů nebo hodit do schránky. Podnikavá pošta si přibírá řadu aktivit, takže na rozdíl od sámošek je téměř nemožné odhadnout čas, který na přepážce stráví člověk před vámi. Možná jde jenom poslat dopis synovci do Ameriky, ale taky třeba chce ověřit podpis na padesáti kopiích poslední vůle, kterou vyděďuje celé příbuzenstvo. A k tomu ještě Murphyho zákon, že může-li se fronta zaseknout, tak se zasekne. Vždyť i poštovní úředníci jsou lidé a musí se někdy najíst. Na dovršení vašeho utrpení se vás pošťačka dožvýkávající poslední sousto zeptá, jestli nechcete los.

Frontologie souvisí jak známo s teorií pravděpodobnosti. Ta praví, že máte-li nějaké očekávání v zástupu lidí čekajících na cosi, dopadne to s největší pravděpodobností úplně jinak.