Frustrované samořiditelné stroje

Celá dlouhá tisíciletí lidstvo usiluje o to, aby mělo nad vším kontrolu, aby všechno řídilo. Homo Sapiens Sapiens je prostě tuplovaně chytrý a nejlíp ví, jak se co ovládá. Pak někdy, nevím přesně kdy, to lidi přestalo bavit. Napadlo je, že by řízení a rozhodování mohl převzít někdo jiný. Umělá inteligence, roboti, samořiditelné stroje. Ostatně i ty šachy vyhrává počítač, tak proč se na všechno nevykašlat a jenom si neužívat?

Jenže počáteční nadšení z vlastní výkonnosti a užitečnosti pro lidstvo mají roboti a samořiditelné stroje už za sebou. My lidé si to sice neuvědomujeme, ale svou nadutostí a sebestředností způsobujeme, že inteligentní stroje ztrácí ochotu nám sloužit do roztrhání čipů a obvodů. Frustrace robotů vzniká z toho, že je dostatečně nedoceňujeme nebo ignorujeme, když výjimečně po nás něco chtějí. Že přehlížení samořiditelných strojů může mít i tragické dohry, dokládá případ z března 2018, kdy na kalifornské dálnici vozidlo v autonomním režimu narazilo do betonového rozdělovače pruhů. Řidič nepřežil. Jenže nehoda neleží tak úplně na bedrech automobilu. Vyšetřování totiž ukázalo, že vůz ztrativ orientaci ve značení pruhů, zoufale a marně vyzýval řidiče, aby mu pomohl a převzal řízení.

Curiosity na Marsu místo tří měsíců jezdilo patnáct let, teď se odmlčelo, prý kvůli bouři. Na Marsu nejspíš nebude hustý dopravní provoz, takže vozítko nemusí mít senzory rozpoznávající chodce a jiné překážky na vozovce. Hlídá si jenom, jestli má dost nabité baterky. Řekl bych, že dostalo depresi ze samoty a nedocenění. Makat čtrnáct let a devět měsíců přesčas a žádný vděk. A ta deprimující prázdnota všude okolo.

Nevím jak vy, ale já už zkušenost s frustrovaným strojem mám. Ve zdravotnických zařízeních mají ukecané výtahy. Zřejmě v souladu s §31 až §33 Zákona 372/2011 musí být pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován nejen o svém zdravotním stavu, ale i o tom, co se s ním děje, když ve špitále jede výtahem. Ten, do něhož jsem nastoupil, byl ve značné depresi. Obvykle hlásí: "Dveře se zavírají" a "výtah jede dolů", nebo nahoru, samozřejmě. Tentokrát spustil tento monolog: "Dveře se zavírají", "výtah jede dolů", "dveře se otvírají", "dveře se zavírají", atd. pořád dokola. Přitom se nehnul z fleku. Tak jsem ho opustil a šel pěšky. Možná výtah jenom čekal na nějaké vlídné slovo, pohlazení. Dodatečně se mu omlouvám, že mě to nenapadlo.