Horké (h)lavičky

Existují zeměpisná pásma, kde není ani vedro ani mráz, a to stabilně. Dle mého soudu ideální stav. Pro něj jsou například dimenzovány lavičky. Neboť spočinout na nich v době, kdy teploměr atakuje čtyřicítku, ať už se znaménkem plus nebo minus, neradno. Člověk městský, turistický se obojímu brání nejen oděvem, ale také kavárnami. Když už se nedá chodit rozpáleným nebo promrzlým historickým centrem, natož v něm vysedávat na lavičkách, lze spočinout v kavárně nebo restauraci. Máme s chotí v sobě zabudovaný takový čip, vzájemně synchronizovaný, že ani nemusíme nic říkat. Jen se na sebe podíváme a je jasno, že čip hlásí "kafe by bodlo". Italská káva pomáhá proti chladu i proti vedru.

Apulie je v létě často hodně vyhřátá, takže lavička ve městě Martina Franca bude bez práce hodně dlouho. Jak vidno, všichni se plouží ve stínu, který se s polednem scvrkává u paty domů. Její chvíle přijde až pozdě odpoledne nebo spíš večer, až její kovové části vychladnou. Nejinak je tomu v Noci, tedy ve dne v Noci. V noci v Noci jsou naopak všechny lavičky obsazené. Virtuální sběratel laviček - na rozdíl od případného reálného sběrače - musí město navštívit dvakrát. Za bílého dne proto, aby je mohl vyfotit nezakryté občany. A večer proto, aby mohl poznat, jak lavičky plní svou společenskou roli.

Zdálo by se, že kamenné lavičky se horku spíš ubrání. Ne tak v Apulii, jako třeba tahle v Gióia del Colle. Ale ať už kovové nebo kamenné, v letním dni horké, jsou tu. Jejich čas přijde. Trio seniorů v Putignanu se už přesouvá na tu svojí. Pravidelnou, večerní. Vychladlou.