Hřbitov na Montmartru

Na Montmartru žili chudí umělci, kteří se proslavili většinou až po smrti, nebo vůbec ne. Tady přespávají chudí turisté z Východu v bizarních hotýlcích. Bydlí nebo se tu pohybuje i pestrá směsice přistěhovalců. Za okny malých příbytků by se i dnes našel nějaký umělec. Třeba ten, co tvoří na ulici s barvou ve spreji, nebo na zdi lepí sádrové odlitky podepsané Gregos. Trochu mimo kypějící život leží montmarterský hřbitov. Ale hřbitovy bývají odsunuty stranou, aby nebyly pořád na očích. Světlé náhrobky působí jako zmenšená Paříž, v níž se prohání kočičí obyvatelé. A až na malé výjimky, jimž dominuje příšerný hrob Dalidy, se zde zachovává stejný vkus v architektuře i výzdobě jako v té velké Paříži živých. Rostoucí město časem hřbitov pohltilo zase do sebe. Most navazující na Rue Caulaincourt ho přetnul tak, že i současní Pařížané, turisté, streatartisté nebo přistěhovalci hřbitovem musí projít. A nechtěně se zamyslet nad věcmi věčnými. Paříž je vždy připravená splnit každé přání. I to poslední.