Icod de los Vinos

Jsou města, která zdánlivě splývají s jedním svým bodem, většinou historickou nebo technickou památkou, k níž se upíná pozornost všech příchozích. V případě Icod de los Vinos tímto lákadlem je dokonce strom, tedy pokud Dracaena draco vůbec stromem je. Ale pozornější lidé pak zjistí, že místo je přitažlivé i bez onoho lákadla. Mně se to přihodilo třeba ve Versailles, kdy jsem po dlouhé prohlídce zámku a zahrad spočinul a spokojeně vydechl až na pěkném náměstí s tržnicí daleko od autokarů a nervózních průvodců. Ale zpět na Teneriffe do města Icod.

Jezdí se sem tedy s cílem spatřit tzv. Drago Milenario, draka 6 metrů v pase, vysokého 17 metrů a starého prý 500 až 600 let. Místní dokonce tvrdí, že je mu až 1000 let, jiní odborníci zase říkají, že sotva 300. Tak či tak, tento endemit patří k světovým unikátům. Další exemplář dračince, byť o něco menší, je k vidění bez turistů a zblízka na malém plácku kousek do prudkého kopce nad tím slavným. Tady můžete v klidu zkoumat, jestli je to strom, sukulent, nebo spící drak.

Park naproti slavnému dračinci skýtá také mnohé zajímavosti a hlavně oddych, což je hlavní práce parků.

Školáci neměli jarní prázdniny jako my, ostatně na ostrovech věčného jara by muselo ministerstvo vyhlásit jarní prázdniny věčné, takže jsme mohli pozorovat, jak se ve slušivých školních uniformách vrací domů, ty menší děti za doprovodu rodičů, protože ti mají čas díky siestě. Rodiče pracující v turistickém průmyslu siestu držet nemohou, tak zaskočí prarodiče obdařeni jsouce siestou celodenní a trvalou. V rodině této opuštěné školačky patrně selhala logistika.

Mám podezření, že plno zdejších domů bylo úmyslně postaveno tak, aby jejich obyvatelé mohli meditovat o věčnosti oceánu a dočasnosti ostrova pod Damoklovým mečem sopky. Okna otočená na západ koukají přes Atlantik, a kdyby v tom nebránila kulatost Země, dohlédla by někam na Floridu. A pak stačí přejít pokoj ke straně východní a odsud sledovat zasněžený a zasněný vrcholek Teide.