Jak šel Daudet na návštěvu k Mistralovi

Kdo nenavštívil jih Francie, zvláště pak jeho část Provence, může se divit, proč tolik spisovatelů, malířů a jiných známých osobností tady zakotvilo nebo alespoň strávilo řadu měsíců. Ten, kdo kraj poznal, diví se, že jich vlastně nebylo víc. Chodit dnes v jejich stopách může být na jednu stranu snazší, neboť díky jejich slávě nás navigují ukazatele a pamětní desky na domech, řada míst se stala turistickými atrakcemi. Na druhou stranu se vše mění a vyvíjí, cesty zanikají, domy se přestavují nebo se v soukromých rukách uzavírají veřejnosti. Ale vládne-li člověk dostatečnou představivostí, může i dnes jít spolu s Alphonsem Daudetem na návštěvu k Frédericu Mistralovi.

"Když jsem minulou neděli vstával, myslel jsem, že jsem se probudil v ulici Fauborg-Montmartre. Pršelo, nebe bylo šedivé a mlýn smutný. Měl jsem strach strávit ten chladný a deštivý den doma a najednou jsem zatoužil jít se trochu ohřát k Frederiku Mistralovi, velikému básníku, který žije tři míle od mých sosen ve své malé vesničce Maillane." Daudetův mlýn stojí ve Fontvielle a když kouknete na mapu, do Maillane to je poněkud dál. Ale francouzská míle v polovině devatenáctého století měřila skoro dva kilometry, tak vezmeme-li v úvahu nějaké polní zkratky, mohlo by to vyjít.

"Ten den nebylo vůbec možno cestou číst. Déšť se lil jako z konve a tramontána vám ho vrhala plnými proudy do obličeje. Urazil jsem tu cestu jedním dechem a po třech hodinách pochodu jsem konečně spatřil před sebou malé cypřišové hájky, mezi nimiž se ze strachu před větrem ukrývá vesnička Maillane." Daudet koupil mlýn někdy v roce 1866. Když chodil za Mistralem, cestou si četl, a protože ještě neexistovaly audioknihy, nezbývá než smeknout před touto schopností.

"Jakže, Ty?" vykřikl Mistral a skočil mi na krk, "tos měl dobrý nápad, že jsi přišel. Právě dnes je v Maillane pouť. Máme tu muziku z Avignonu, býky, procesí, farandolu, to bude ohromné. Maminka se brzy vrátí z kostela, posvačíme a potom - inu potom se půjdeme podívat, jak tancují hezká děvčata."

Muziku, býky, koně i tančící krojovaná děvčata najdete v Maillane i dnes. A i když spoustě věcí by se dnes Daudet s Mistralem svorně podivovali ("Proč lidé nekoukají na slavnosti přímo, ale skrz tu placatou krabičku?"), přesto by museli uznat, že provensálský duch přetrval i v jednadvacátém století.