Krajnička psaná na psacím stroji

04.01.2017

Penzionovaní zaměstnanci bývají obdarováváni předměty trvalé hodnoty, nejčastěji hodinkami, policejní důstojníci dostávají pistole. Hodinky nechyběly ani v mém případě, k nim jsem ovšem od kolegů obdržel ještě historický skvost značky Continental firmy Wanderer-Werke Aktiengesellschaft, přenosný psací stroj, prostě Kleineschreibmaschine.

Původně běžný večírek na rozloučenou se záhy rozpadl na dva. Jeden pokračoval v tradičním duchu, druhý čistě pánský se rozpoutal nad psacím strojem. Mladí kolegové více či méně postižení ICT odstartovali živou analýzu funkcí a nastavení stroje; kdyby měli šroubovák, pustili by se asi i do pitvy. Dokonce i mně, starému kmetu, jenž na podobném zařízení napsal svou diplomovou práci, dalo chvíli přemýšlení, co kde je a k čemu slouží. A co teprve generace Y. Marně hledala klávesu s jedničkou a nulou, o ALT, ESC, CTRL ani nemluvě. Na druhou stranu každá klávesa tu má svůj vlastní enter. Co jednou zmáčknuto nenávratně předáno dvojzvratnou pákou na papír. A nebyla ta přímá cesta přenosu myšlenky na papír krásná? Mozek, prst, páka, papír. Kolik zařízení dnes musí spolupracovat, než si můžete dojít k tiskárně a vyzvednout si svou zhmotnělou myšlenku?

Ovšem budeme-li mechanickou šrajbmašinu považovat za textový editor, funkci entru, čili vlastně CR/LF či EOL, to jest odřádkování a návrat vozíku, zde zajišťuje páčka neboli Zeilenschalthebel, jenž elegantně uvede do pohybu ozubené kolo na levé straně válce, posune papír a zároveň tento nastaví do výchozí polohy pro nový řádek textu. Kdo z mladé počítačové generace ví, že uspořádání kláves na klávesnici (QWERTY) vzniklo jako obrana před zasekáváním typových pák mechanických psacích strojů a bylo přijato jako standard už v roce 1888?

V době psacích strojů některé znaky nebyly potřeba, například zavináč. I když na britských strojích určených pro obchodníky patrně znak "commercial at" sloužící pro vyjádření jednotkové ceny býval. Ba i ten dnes již klasický smajlík se dal napsat na většině mašin, byť na té mojí byly závorky obětovány potřebě umístit sem současně písmena s českou a německou diakritikou. To mě přivedlo k úvaze, jakou asi má Kleineschreibmaschine za sebou historii? Nepsal na stroji třeba nějaký Sturmbannführer v Protektorátu Böhmen und Mähren rozkazy poddůstojníkům? Asi na to měl lidi. Písařky. Kromě soudů dnes už se nikdo neživí tím, že přepisuje, co vymysleli a vyslovili jiní. Některé profese a jejich nástroje spatřit možno jen ve skanzenech. Měl by vzniknout i nějaký skanzen kancelářský.

Koketuji s myšlenkou, že vejdu do kavárny, vyžádám si od obsluhy heslo na wifi, a pak rozbalím svoji šrajbmašinu a začnu psát. Nic dlouhého, ono klapání kláves docela ruší, bude stačit stručný mail. Odrazuje mě jen skutečnost, že Kleineschreibmaschine s futrálem má 6,4 kg.