Lavičky amsterdamské

Ve starém Amsterdamu patří lavičky k domům podél grachtů stejně jako schodiště nebo květináče plné zeleně. Jakmile to počasí dovolí, vychází obyvatelé ven, a pokud zrovna někam nejedou na kole či lodi, usedají před domy s hrnkem kávy, sklenkou vína nebo plechovkou piva a žijí Amsterdam. Někdy úlohu laviček plní schody, stříšky nad sklepními prostorami nebo prostě zdi kanálů. Odpočinek na níže zachycené stříšce se poněkud protáhl.

Byvše upachtěni celodenním couráním, usedli jsme na jednu takovou privátní domovní lavičku. Po chvíli k nám přistoupili starší manželé. My českým hulvátstvím vycvičení jsme čekali, že dostaneme po tlamě za to, že sedíme tam, kde nemáme. Ale oni si chtěli jen povídat o krásách Amsterdamu, a když zjistili, že jsme z Prahy, tak i o krásách města našeho. Vlastně ani nevíme, zda jim lavička patřila. Pokud ano, taktně to nedali najevo.

Kromě laviček privátních zdobí Amsterdam i mobiliář v péči městské. Mnohdy je pojat umělecky. Třeba Alida Margaretha Bosshardtová, majorka Armády spásy, jedna ze slavných osobností města (t. č. bronzová), vám dovolí přisednout. I když ne na dlouho, protože okolo nervózně postávají turisté, kteří si chtějí s Alidou udělat selfí.

Na prostranství před Rijksmuzeem je spousta příležitostí posedět na lavičkách a posbírat síly na další túru po galeriích. Lavička s nápaditým sloganem reklamní kampaně I AMSTERDAM vypadá trochu jako kamenný fotel a dobře zapadá do mojí virtuální lavičkové sbírky. A nebyl by to Amsterdam, kdyby se nenašly lavičky značně bizarní.