Le Broc

Le Broc. V kraji Provence-Alpes-Côte d'Azur vesnička tuctová, jsou tady desítky ba stovky lákavějších a známějších míst. Už hned vedle leží Carros s impozantním hradem a město Nice na dohled. Le Broc profrčíte autem za minutu a prokráčíte za deset, pokud ovšem nehledáte ztichlou krásu kamenných sídel, netoužíte nahlédnout do života villages perchés, v nichž dnešek přirozeně a citlivě vyrůstá z dob minulých, a kde chvílemi nevíte, zda z uličky vyjede peugeot nebo sedlák na oslu.

Středem života je Place de la Fontaine a středem náměstí je opravdová a funkční kašna. K ní sice už nechodí hospodyně s konvemi pro vodu, spíš si v ní občas svlaží horkou hlavu projíždějící cyklisté, ale jinak se toho moc nezměnilo. Ze stínu podloubí ji pozorují domorodci popíjející dopolední kávu v baru Beausejour, jenž je zároveň trafikou. Radnice, kostel Máří Magdalény, starý mlýn na olej. Člověk tu žádné poklady UNESCO nečeká a přesto. Malíř Victor Guillonnet (1872 - 1967) si to tu tak oblíbil, že namaloval několik obrazů Le Brocu, náměstí s kašnou opakovaně. Místní ho přijímali vlídně a on jim za to vyzdobil kostel velkými freskami a křížovou cestou.

Sochař, malíř a básník Daniel Fillod působí v Carrosu a jeho díla lze potkat v celém okolí. Průčelí domu na rue de la Voute vyzdobil svým typickým stylem, používajícím jen bílou, černou a přirozenou barvu kamene.

Boulangerii má každá vesnice aspoň jednu, nejinak tomu v Le Brocu. Les Chants des blé, čili píseň pšenice, vypadá nenápadně, narazíte na ni hned na okraji, když příjíždíte od Carrosu. Nám pan majitel naznačil, že máme počkat, odběhl dozadu a přinesl dvě bagety rovnou z pece, že se nedaly pomalu udržet v ruce. Posadili jsme se s nimi ke kašně a pozorovali, jak se čas zpomaluje. Škoda, že se nezastavil úplně. No, k večeři jsme donesli bagetu jen jednu.