Montreux

28.08.2012

Člověk by asi neměl o nějakém místě dělat závěry po jednom dni pobytu, ale nejsa vázán objektivitou mohu zachycovat dojmy dle libosti. Švýcarské Montreux, to jsou malebné uličky a nábřeží, malinké kavárny a restaurace, které lemují promenádu, píše se v průvodcích. Promenádu ovšem především a brutálně lemují stánky s kýčovými suvenýry a podezřelým občerstvením. Oč úchvatnější obrazy poskytuje jezero Léman, o to ubožeji působí tyto komerční nechutnosti.

I ten Freddie Mercury se raději dívá na vodní hladinu. Město se nesporně a právem pyšní seznamem známých osobností, které ve městě strávily nějakou část svého života. Jean-Jacques Rousseau, Vladimir Nabokov ani Igor Stravinský zde ovšem neoceňovali možnost se svést na kolotoči, koupit si ve stánku cukrovou vatu nebo upatlaný kus pizzy. V roce 1990 Montreux vyhrálo švýcarskou národní cenu za péči o architektonické dědictví města a nesporně ji získalo právem. Pouťové atrakce asi na podzim z kolonády zmizí a město bude opět poklidným a vkusným lázeňským místem. Pro toho, kdo tu ale strávil jen jeden den, nepříjemná pachuť už asi nezmizí nikdy.

Na druhou stranu, tedy tu směrem k jezeru, zde lze během pár hodin shlédnout úchvatný přírodní film. A jako filmový trik vypadá i to, co jsem subjektivně považoval za šmouhu na objektivu. Až při bližším ohledání doma jsem zjistil, že objektiv objektivně zachytil rybu v momentě, kdy vyskočila nad hladinu.