Muggia

V úplně nejvíc východním cípu Itálie zakousnutém do Slovinska leží městečko Muggia. Přes Terstský záliv kouká na Terst a říká mu: "Hele, já jsem italštější než ty, prorakouský Terste!" Pochopitelně to říká italsky. Tenhle miniaturní kousek pravé Itálie nezapře vliv Benátské republiky, i když historicky patřil kdekomu.

Cesta z Terstu po celkem nezáživné pobřežní Via Trieste jako by najednou ústila do obýváku italské rodinky, tak intimně působí malé molo obklopené domy. Řidič podvědomě zpomalí na rychlost chůze, aby nerušil rodinnou siestu a teprve za branou na Largo Nazario Sauro trochu přidá, aby jel hledat nějaké parkoviště.

Na kopci nad městem jsou pozůstatky opevnění a baziliky z devátého století, kdy se Muggia ještě jmenovala Borgolauro. Hrad Muggia postavil patriarcha Aquileia Marquardo di Randek ve 14. století. Hrad sloužil k vojenské obraně až do roku 1700, pak osiřel. V roce 1991 ho koupil a zrekonstruoval místní rodák, sochař Villi Bossi.

Piazza Marconi je středem života města, takže tu pochopitelně musí být radnice, chrám a kavárny. Katedrála čili Duomo di Muggia z 13. století vypadá jak nadýchaný smetanový dortík, které prodávají hned vedle v Café Tenda Rossa. Budova radnice má také bohatou historii, rozsáhlé přestavby se pak dočkala ve dvacátém století.

Malý přístav leží vedle náměstí a jsou tu dvě vyhlášené rybí restaurace. A po obědě je dobré se přesunout do kavárny Tenda Rossa. Za euro a něco tu mají úchvatné minidortíky. To si dáte ke kávě jeden, ochutnáte a obratem pádíte pro další. Jinak ovšem Muggia přeje veškerému druhu odpočinku, pádění a jiné spěšné aktivity se sem nehodí.