Netečnost k sňatečnosti

Lidi se dneska moc neberou, nežení a nevdávají. Sociolog by řekl krásně odborným jazykem, že klesá míra sňatečnosti. Já myslím, že klesá hlavně míra statečnosti. Protože něco slíbit před Bohem či před úředníkem, k něčemu se zavázat na celý život, vyžaduje odvahu. Voltaire byl sice jiného názoru, ale dospěl k němu v době, kdy sňatek byl skoro povinný. Naše svobodomyslná doba svatbu přesunula do oblasti úředních úkonů, nepovinných razítek a anachronismů.

Život má dvě základní fáze: nabývání a pozbývání. Graficky taková normální Gaussova křivka. Člověk nabývá poznatky, vzdělání, zkušenosti, přátele, potomky, vztahy, peníze, majetky, ocenění, tituly, funkce, pozice, atd. Od určitého bodu zlomu už víc ztrácí, než získává. Někde mezi tím je i manželství, které v sobě má ovšem jak prvky nabývání, tak i výrazný prvek pozbývání, totiž ztrátu svobody. On každý zisk obsahuje i nějakou ztrátu, byť ne tak zásadní a viditelnou. Dnešní doba poněkud mění pořadí nabytých statků. Standardní, čili statisticky zajímavá dvojice (přítel a přítelka) nejdřív řeší kariéru a byt či dům. Pak obvykle přijde pes a auto. Až poté dítě a nakonec svatba. Tím, že svatba se ocitla až na konci životní cyklu nabývání, dostává se mnohem blíže k počátku životní fáze pozbývání, a to konkrétně k rozvodu. Doba mezi svatbou a jejím popřením se zkracuje.

Životní cykly až na výjimky nemívají jasné hranice, body zlomu, ale plynule a často nepozorovaně přecházejí jeden do druhého. Se čtyřicítkou na tachometru života se tzv. "mládí v rozletu" předstírá už opravdu těžko, našinec si nerad musí přiznat, že "přestává začínat". Když někdo přechodí věk malin nezralých, může se mu stát, že mine onu střední, údajně vrcholnou fázi označovanou jako "produktivní", tedy jakési optimální a plnohodnotné usazení, a spadne rovnou do etapy řízeného sestupu životního modulu, kterou lze označit jako "začínám končit".

Naši předkové měli jasno i v tom, kdy se má muž oženit a žena vdát. Bydlet ještě po třicítce u rodičů, hrát si s pokémony místo s vlastními dětmi, by brali jako největší hanbu. Netečností k sňatečnosti se snažíme ošálit čas i sami sebe dojmem, že si prodlužujeme onu fázi nabývání, věčných počátků, nových výzev a možností. Prdlajs.