Nezval v Turbie

Vítězslav Nezval v předválečné době hodně cestoval a každá cesta ho něčím nakazila a inspirovala. Výlet do Francie a seznámení s André Bretonem například dozrálo v český surrealismus. Nezvalovo putování po Azurovém pobřeží dalo vzniknout sbírce Sbohem a šáteček, dílku na pomezí poetismu a surrealismu. Tenkrát procestoval Azurové pobřeží od Marseille přes Monte Carlo až do Itálie. Do městečka Turbie Nezvala nikdo nejspíš nezval, ale kdo ví, zda zdejší nejkrásnější výhled na Monako ho neinspiroval k stejnojmennému románu.

Kromě pohledu na moře a slavný městský stát se La Turbie pyšní Augustovým památníkem (Trophée d'Auguste), jedinou stavbou tohoto typu zachovanou do dnešní doby. Sloup pocházejí z 1. stol. př.n.l a připomíná vítězství římského císaře nad alpskými národy. Ve středověku sloužil jako pevnost a později jako zdroj stavebního materiálu. Nejsme jediná generace, která trpí neúctou k historickým monumentům. Až zásluhou amerického mecenáše Edwarda Tucka byl památník v roce 1929 zrenovován. Protože Nezval do Turbie přijel v roce 1933, viděl sloup už v opravené podobě, takže jeho 'trocha Augustova sloupu' zní trochu neuctivě.

Na hřbetě ohromného velblouda
v antickém štěrku a ve hroudách
je městečko s trochou Augustova sloupu
a vesnický kostel plný cypřišových koutů

To Nezvalovo poeticko surrealistické období mám nejraději. Škoda že se na poválečných cestách do Sovětského svazu (1947 a 1957) nakazil socialistickým virem.

Děti metou husince
s Napoleonovy silnice
Sedíš v nízké trávě
Mám dojem že jsme na Moravě

Tato stará římská sobota
vrací ti kus tvrdého života
Čekáš kdy zarachotí v Turbie
sobotní kramářské korby

Dnes Napoleonovu silnici nejde přejít ani v sobotu, jaký je tu hustý provoz, husince abys pohledal. Ale Augustův sloup se vyhřívá na slunci dál, hledí na mumraj na pobřeží a čeká na další básníky.