Oupnspejs nebo houmofis?

Můj oblíbený symbol skutečné a těžké práce - tavič slévárenský - si zaslouží omluvu, že tady zase řeším věci, jejichž smysl jemu uniká. Vlastně hutník se v oupnspejsu pohybuje odjakživa. Byly sice pokusy rozdělit slévárenskou halu na samostatné buňky, ale zde HR manažeři doslova pohořeli, pročež se pak ani nesnažili slévače přemlouvat k tomu, aby aspoň střídavě pracovali z domova.

To my kancelářské krysy máme aspoň teoretickou možnost si vybrat, zda budeme trávit třetinu života v klimatizované ratejně spolu s hordou těch nejhlučnějších a nejužvaněnějších lidí, nebo nám bude občas dovoleno zůstat doma a předstírat stejnou práci jaksi vzdáleně. Naděje na vlastní kancl pod uzavřením svitne snad jen v případě, že organizace přesídlí do bývalého barokního kláštera, v němž by vybudování jednoho velkého otevřeného pracovního prostoru znamenalo zbourat všechny nosné stěny.

Volba mezi oupnspejsem a houmofisem se může zdát jednoznačná. Kdo by nechtěl raději zůstat doma v pelechu, číst si detektivku a sem tam mrknout do mailu, skajpu nebo firemního intranetu? Pokud nikdo příliš nekontroluje, kolik práce skutečně vykonáme, může houmofis splývat s dovolenou nebo se sikdejem, kdy nás nic nebolí. Máme-li ovšem z domova přinést nějaké hmatatelné výsledky (a krabice borůvkové bublaniny to nepokryje), zjistíme, že desítky objektivních i subjektivních překážek nás nutí práci pro firmu odsouvat až do pozdních nočních hodin, čímž si definitivně narušíme vztah s partnerem či partnerkou. Ti nelibě nesli už fakt, že se všude motáme, otravujeme nemístnými dotazy a požadavky, lezeme pořád do ledničky, a jen vidina večerního romantického mazlení je udržovala v relativním klidu. No a my si večer zasedneme ke kompu, jako že začneme makat. Jo a bacha, když se na houmofisu opaříte, nebere se to jako pracovní úraz. Prostě není nad to mít vlastní kancelář, aspoň deset metrů čtverečních nejlépe s neprůhlednými dveřmi.

Následující tabulka srovnává klady a zápory tří hlavních forem rozmístění lidských zdrojů na pracovišti.

Dnes již nejmodernější korporace od oupnspejsů upouští a zavádí jakási rozvolněná pracoviště bez kanceláří, s oázami oddechu, pracovními haby a jinými kreativitu podporujícími vymoženostmi. Stejně rozvolněná je i pracovní doba. Zaměstnanec dostane svou skříňku a noutbuk a jinak nic. Vše, co potřebuje, má ve firemním klaudu, wifi funguje i na záchodě, sedni si, kde zrovna chceš. A naši havíři, až na tu plechovou skříňku, zase ostrouhají.