Pařížské chaotické courání

V publikaci "Báječný chaos" Erica Abrahamsona a Davida Freedmana se jako jedna kategorie nepořádku uvažuje improvizace. Cituji: "Rovněž improvizace vede někdy k rezonanci, jak vám může potvrdit venkovský návštěvník města, který přišel na to, že nejlepší způsob, jak splynout s charakterem města a poznat jeho kouzlo, je toulat se nazdařbůh uličkami a ne se nechat lapit do některé ze standardních pastí na turisty".

Objevit něco sám představuje mnohem intenzivnější zážitek bez ohledu na fakt, že to už dávno objevili další lidé, popsali to v bedekrech a na webových stránkách a stroje to nafotily pro gúglovský pouliční prohlížeč. Protože Paříž je ale doopravdy docela rozlehlá a některé její okrajové oblasti začínají být nebezpečné i ve dne, je dobré si vybrat nebo nechat doporučit nějakou její část a v té pak podniknout improvizované toulání. Se ženou se opakovaně vracíme třeba do dvacátého obvodu. Tentokrát jsme chtěli vidět place Edith Piaf a posedět ve stejnojmenné kavárně. Kde jsme sehnali ten tip, lze snadno domyslet. V srpnu ale člověk musí počítat s tím, že menší obchody a jiné podniky mají na dveřích cedulku oznamující, že všichni odjeli na prázdniny a že se sejdou zase počátkem září. Socha Edith Piaf vzpínající ruce k obloze jako by vyjadřovala stížnost k vyšším sférám, kde že si teď máme dát to předem naplánované kafe.

Ale možná díky tomu jsme začali courat okolo a objevili tak neuvěřitelný miniaturní venkov, oddělený od Paříže zahrádkami a sedící na malém kopci, kam (až na jeden vjezd) vede cesta jen po schodech. Hlavně uličky Irénée Blanc a Jules Siegfried tvoří krásně uzavřený celek s jednotnými a zároveň zcela osobitými domečky. Rozmanité jsou už tím, jak mají natřené dveře, vyzdobené fasády nebo tím, jaké všelijaké rostliny tu jejich obyvatelé pěstují. Nesmí se ovšem zapomenout na přilehlé ulice Paul Strauss, Georges Perec a Camille Bombois. Ve všední den tu nepotkáte moc lidí, ale pokud ano, je vhodné pozdravit. Místní obyvatelé určitě s úsměvem odpoví a bude na nich vidět, že jsou rádi, že se nám jejich "místo na světě" líbí.

A o kus dál směrem k Pére Lachaise narazíte na ulici, která se jmenuje "Courat". A tady už ani nic jiného dělat nelze.