Pařížské lavičky

Do Paříže jezdím relativně často, ale nikdy jsem se nevěnoval pařížským lavičkám. Asi je zastiňují pouliční kavárenské stolky a židle, protože není nic pařížštějšího, než pozorovat svět sedě zády ke kavárně či bistru, čelem k městu. Když prohlížím tisíce fotek, které jsem nad Seinou nacvakal, není mezi nimi žádný portrét městského sedacího mobiliáře, snad jen náhodou se nějaký dostal do záběru. Přitom Paříž překypuje spoustou parků a hlavně malých parčíků, tak zvaných square, kde je vždy vyřešena i otázka, kam se posadit.

Abych to napravil, vydal jsem se cíleně za jednou aktuálně nejslavnější pařížskou lavičkou na bulvár Saint-Germain. Je umístěna před palácem de Roquelaure, v němž sídlí Ministerstvo životního prostředí. Není tedy divu, že se jedná o lavičku ekologickou. Francouzský designér Mathieu Lehanneur navrhl lampu, lavičku a dokovací stanici v jednom. Energii dodávají solární panely na lampě připomínající jetel. Sedě na lavičce má člověk pocit, že spočinul na dřevěné větvi, aniž je odtržen od moderních vymožeností. Nic proti Lehanneurovi, ale než sedět půl hodiny na větvi a čekat, až se nabije mobil, zvolil bych raději tu kavárnu, kde mohu souběžně s telefonem dobíjet energii i já.

Bulvár Saint-Germain probíhá celou Latinskou čtvrtí a zhruba v polovině se protíná s Rue de Seine, po níž se dá dojít až k jejímu začátku do parčíku Gabriel Pierné poblíž Francouzského institutu. Co by to bylo za park, kdyby si nebylo kde sednout. A má-li úřad životního prostředí stylově kus stromu, má vědecká akademie pochopitelně sedací knihu. Možná je pro každou netradiční lavičku potřeba najít ten pravý způsob pobytu na ní. V square Gabriel Pierné na to studenti přišli.