Pitný režim

Ať narazím na jakékoliv lajfstajlové rady, dříve nebo později tam bude zmíněn pitný režim. Je nutný kvůli krásné a vláčné pleti, správnému zažívání, hubnutí, lepšímu sexu, taky proti vráskám, usnutí v autě za jízdy, poblití se na pařbě. Prostě kudy pitný režim chodí, tudy pomáhá. Musí jít pochopitelně o čistou, pitnou vodu. Už bublinky v sodovce jsou diskutabilní.

Všechny jiné druhy potravin, nápojů a doplňků stravy podléhají módám nebo lobistickým tlakům. Potraviny škodlivé a odborníky zatracované jsou najednou prohlášeny za neškodné, dokonce prý zázračně cosi léčí. Nebo naopak. Něco, co jsme do sebe roky cpali v naději, že děláme tělu dobře, se ze dne na den ukáže jako karcinogenní, prolezlé cholesterolem a jinými nežádoucími látkami a je vlastně s podivem, že ještě žijeme. Dost možná, že šlo vždy o tytéž vědce a výživové experty, kteří nejprve vehementně něco doporučovali, aby to po letech ještě vehementněji zatracovali. Nebo naopak. Stalo se to vínu, čokoládě, kávě, pečivu, masu bílému i červenému, rajčatům, kakau, máslu nebo sádlu. Stačí žít dostatečně dlouho a člověk se dočká zdůvodnění, že dělá dobře, když to či ono jí, a stejně tak, že to nejí. Všem bude postupně vyhověno, nejvíce pak producentům.

Jen režim pitný vládne všem. Je totalitnější než režim severokorejský, i když ten má taky tuhý kořínek. Ale věřím, že až v Pchjongjangu vypukne demokracie a novinové stánky zaplní zdravovědné a výživové časopisy, bude se v nich zdůrazňovat, jak je pití vody prospěšné. Možná to severokorejské časopisy píší již dnes, ovšem proto, že na trhu nic jiného ke konzumaci není.

O pitném režimu se mele pořád dokola, víc v létě než v zimě, a pokaždé se autor tváří, jako by objevil Ameriku. Komerční i veřejnoprávní televizní stanice pitným režimem začínají i končí každou zprávu, která léto co léto pojednává o vedrech v české kotlině. A pokud se náhodou teplo zrovna zapomene dostavit, určitě nám někdo sdělí, že nemáme pitný režim podceňovat, i když prší.

Ale možná se konečně blýská na lepší časy. Nedávno jsem zachytil zprávu, že přeženeme-li konzumaci vody, stáváme se takzvanými aqaholiky. A to prý taky není dobře. Napadá mě, že už zbývá jen jedna čirá tekutina s léčivými účinky, stálice bez názorových výkyvů vědců i laické veřejnosti. Slivovice. Ta totiž, jak by řekl jeden její známý znalec a vyznavač, je vhodná kdykoliv na cokoliv. Je prostě perfektní.