Pont des Cadenas

Pont des Arts v Paříži ověšený tunami zámků mě inspiroval již k jedné krajničce. Letos jsem se na něj šel po delší době schválně podívat, abych zjistil, zda na tom pitomém zvyku zamilovaných návštěvníků nenajdu přece jen něco pozitivního. No, nenašel jsem. Spíš jen doklad toho, že boj pařížské radnice je stejně nutný jako marný.

Bylo ráno, milenci ještě vyspávali v hotýlcích na Montmartru nebo si u snídaně špitali o tom, jak svou lásku zpečetí kovovou pečetí. Na téměř prázdném mostě se již činila pracovní četa, která velkými kleštěmi odstřihávala a rozplétala drátěné pletivo a zručně stahovala hromady zámků, které končily ve velkých nádobách. Místo drátů instalovala na zábradlí dřevotřískové desky, které jsou na pohled ještě odpornější, ale radnice zatím nemá jiné řešení.

Ve sběrných surovinách skončí jak malé plechové zámky za pár drobných, tak masivní, mosazné a bytelné zabezpečovací mechanismy určitě pěkně drahé. Že by se velikostí a cenou zámků vyjadřovala síla lásky? Někdy se mezi kovovými hrozny najdou i modernější varianty bez klíčů s číselným kódem. Ty ovšem postrádají druhou fázi symbolického procesu, a sice společné odhození klíčků do Seiny. Ledaže tam milenci hází papírek s číselným kódem. Vlastně na Pont des Arts je nutná ještě jedna, nultá fáze: najít místo, kam by se zámek dal nacpat.

Symboliku koloběhu a zároveň marnosti veškerého snažení završil první ranní prodejce, který si svůj zámkový byznys rozprostřel hned vedle oné pracovní čety. Nebo jen dokumentoval známou pravdu, že kde je poptávka, bude i nabídka? A ta nepomine, dokud nebude celý Pont des Arts zabedněný dřevotřískou. Pak sem přestanou chodit jak zámkaři, tak asi i všichni ostatní. Co na to pouliční a jiní umělci? Je to přece jejich most.

Jaro 2016: Most zámků zbavený aneb na sklo zámek nezavěsíš.