Rue des Cascades s anarchistickým nádechem

Paříž nemá moc kopců, takže ty, co má, jsou předurčeny k zajímavým výhledům, svažitým parkům, uličkám a romantickým schodům. Teče-li tudy i nějaká voda, lze se nadít třeba i vodopádů, když tak aspoň v názvu ulic. Rue des Cascades ve čtvrti Belleville se jmenuje podle starého podzemního akvaduktu, který zásoboval část města pod kopcem už od 13. století.

Kamenné domky, které umožňují sledovat, kudy vodovod vedl, jsou z pozdější doby, ale i jejich účel už dávno pominul a dnes plní jen úlohu historicko-estetickou. Kéž by jednou i technologická díla naší doby skýtala potomkům aspoň příjemný pocit nostalgie a krásna.

V rue des Cascades 42, kousek od domku regard de Saint-Martin možno zavadit o Espace Louise Michel, kulturní a výstavní prostor spojený zejména s anarchisty. Louise Michel (1830-1905) byla francouzská anarchistka, učitelka a aktivní členka Komuny. Sdružení vede od roku 1997 Lucio Urtubia Jiménez. Narodil se ve Španělsku roku 1931, vyučil se zedníkem a sám sebe považuje za posledního z "Bandidos Buenos", čili někoho mezi Robinem Hoodem a Donem Quijotem. V mládí byl mimo jiné zavřený za padělání šeků Citibank. Dnes starý pán rád diskutuje na různá témata, rozhodně odmítá míchání anarchismu a terorismu, a živě se zapojuje do kulturních akcí této části Paříže. Pro pořádek, nápis nad vchodem "Le Temps des Cerises" (Čas třešní) nemá nic společného s módní značkou stejného jména, ale jde o šansón, který napsal Luisin anarchistický kolega Jean Baptiste Clément (1836 - 1903).

Není-li člověk anarchisticky orientovaný historik vodárenských soustav, i tak si najde v rue des Cascades řadu objektů, pro něž se sem vyplatí jít. Třeba vtipné malůvky na zdech, bizarní zákoutí a překvapivé průhledy na rušné město, které se odsud jeví vzdálené tak dvě století.