San Sperate

V jižní Sardinii, kousek nad Cagliari, leží nenápadné až tuctové městečko San Sperate. Tedy nenápadné bylo do doby, než se tu v revolučním roce 1968 zjevil Pinuccio Sciola. Inspirován mexickým muralismem Sciola dokázal přesvědčit obyvatele a lokální úředníky, že umělecky pomalované zdi místo osvěží a přitáhnou návštěvníky.

Nástěnné malby většinou korespondují s tím, na čem jsou namalovány, nebo co se nachází v okolí, jako třeba citroník, který vyrůstá za zdí. Nejvíce se realitě ulice pochopitelně blíží iluzivní malby. Tyto "trompe l'oeil" někdy nechtěně dokreslí sám kolemjdoucí nebo bicykl opřený o zeď.

Zdejší rodák Giuseppe Sciola zvaný též Pinuccio (1942 - 2016) se proslavil zvukovými sochami, z nichž některé se nachází v místním muzeu a občas lze na ně narazit i na ulicích. Rezonanční vlastnosti soch jsou vytvářeny paralelními řezy, broušením a leštěním a zvuky připomínají sklo, kov, dřevěné nástroje, a dokonce i lidský hlas.

Ve městě se pravidelně pořádají hudební a divadelní workshopy a umělecké akce a pouliční malby postupně přibývají. Třeba Eva Guil vyzdobila v roce 2008 zeď okolo starých vrat stylizovanými postavami, které vítají každého příchozího, aniž tento rozumí všem dalším symbolům malby.

Je s podivem, že žádný sprejer díla neničí svými přihlouplými tagy, byť v Cagliari a jinde na Sardinii nejsou zdi tohoto značkování ušetřeny. A i když San Sperate utichne z důvodů siesty nebo karantény, zůstává přesto plné lidí, i když jen těch namalovaných na zdech.