Sanremo nebo San Remo?

O tom, zda je správně Sanremo nebo San Remo, se stále vedou spory, ale většinu návštěvníků tohoto středomořského letoviska to určitě netrápí. Remo sice italsky znamená veslo, nicméně San Remo odkazuje ke svatému Romulovi (Castrum Sancti Romuli), jenž byl biskupem v Janově někdy v pátém století, a má shodou okolností dnes svátek. Já budu nadále používat Sanremo, abych zatlačil vzpomínku na hnusný socialistický masový experiment podobného jména (starší vědí, o čem je řeč).

Sanremo se od 2. poloviny 19. století těšilo zájmu evropské smetánky, zejména pak ruské šlechty. "CAHPEMO" navštívila samotná carevna Maria Alexandrovna, ba i car Mikuláš II, Rakousko-Uhersko pak reprezentovala císařovna Sisi. Honorace bydlela v palácích na promenádě s palmami, která se od těch dob nazývá podle ruské carevny Corso dell'Imperatrice. Proč nezvolili název podle cara snadno domyslet, na radnici tehdy seděli samí muži.

Město má historii samozřejmě delší, lidé tu bydleli již v paleolitu. Tehdy ba ani později po pobřeží nekorzovali, vyvalování na plážích také zřejmě moc nepěstovali. V raném středověku se centrum soustředilo do kopců, kde se snáze stavělo opevnění chránící před nájezdy Saracénů. Z historie navštívených míst si nesouvisle vyzobávám jen rozinky. Třeba tu, že město jednu chvíli patřilo do Sardinského království (1814-1861). Teprve po sjednocení Itálie v roce 1861 se Sanremo začíná rozšiřovat a díky zmíněným návštěvám celebrit se stává jedním z nejznámějších turistických letovisek na italské riviéře.

Protože většinu církevních staveb v Evropě převálcovalo baroko, je potřeba zdůraznit každou výjimku, jako třeba románsko-gotickou katedrálu San Siro ze 13. století. Ani ta sice v 17. století barokizaci neunikla, ale paradoxně díky požáru a následné rekonstrukci se v roce 1901 vrátila ke své původní podobě. Zmínit nutno také pevnost Forte Santa Tecla v přístavu, kterou postavili Janované okolo roku 1754. Bašta hazardu (Casino Municipale) vznikla v letech 1904 - 1906 a je uctivě zmiňována ve všech bedekrech. Čech uvyklý tomu, že kasíno najde v každém okresním městě a v Praze jich svítí do noci celá stovka, se tomu může podivovat, dokud nezjistí, že kasín je v celé Itálii celkem jen pět.

Člověk by neměl minout staré město La Pigna, milovník úzkých uliček, pitoreskních zákoutí, plácků a dvorků sem musí povinně. Začít lze třeba u poutního kostela Madonna della Costa ze 17. století, který se tyčí nad starým městem a skýtá rozhled na celou zátoku. Jednu ze vstupních bran zdobí kašna v podobě borové šišky, podle níž se celá čtvrť jmenuje. La Pigna potěší všechny nadšence pro krásně ošuntělé domy a ulice dlážděné kočičími hlavami. V domech možno najít ještě původní byty, tmavé a bez inovací, většina rozvodů je vedena vně, však tu nikdy nemrzne. Schodiště v domech jsou tak příkrá a úzká, že se nábytek stěhuje venkem.

O slávu Sanrema se přičiňuje od roku 1951 také hudební festival (Festival della canzone italiana), který se posledních čtyřicet let koná v divadle Teatro Ariston. Ač je určen výhradně italským soutěžícím, zpívali tu i známé světové hvězdy, jako třeba v roce 1968 Luis Armstrong. Nebo mu postavili bustu před kasínem proto, že patřil k významným klientům? K hudebnímu festivalu se váže i událost, na které si tehdy smlsly všechny bulvární plátky. V roce 1967 v Hotelu Savoy spáchal sebevraždu zpěvák Luigi Tenco, který neunesl kritiku. Našla ho snoubenka, kterou doprovázela soutěžící zpěvačka Dalida. Dalida o dvacet let později zvolila stejný způsob odchodu ze světel ramp.

Od kasína vede ke katedrále San Siro via Giacomo Matteotti, z níž člověk intuitivně zahne na via Francesco Corradi, která se jeví příjemnější na courání a je plná všelikých lákadel. Ale i když zvolíte jiné cesty a směry, mezi přístavem a starým městem La Pigna strávíte hodiny líného lázeňského nicnedělání, pozorování cvrkotu, nakupování a popíjení italské kávy. Dávaly si jí taky ruské carské celebrity nebo i v Itálii zůstávaly u svého čaje?