Světlo Provence

14.10.2012

Je příliš troufalé vyjadřovat se k něčemu tak všeprostupujícímu, nadpozemskému, proměnlivému i věčnému, věčně proměnlivému. Vždyť "celý ten krásný provensálský kraj žije jenom světlem" píše Daudet; Gogh nebo Cézanne mu zasvětili kus života. Přímo nezodpovědné je použít k tomu tak malý prostor, jaký skýtá definice krajniček. Ale přesto mi to nedá nepřidat pár dojmů.

Ateliéry jako lapadla světel, galerie jako důkazy úspěšných lovů? V Provence jich najdeme stovky ba tisíce. Třeba v Saint Paul de Vence, kam se jezdili hřát na slunci Matisse, Renoir, Modigliani nebo Soutine. Chcete-li oslňovat znalostmi, zapamatujte si číselný kód 30-300-3000. V městečku žije 30 galerií, mimo jiné proto, že slunce tady svítí 300 dnů v roce na pouhých 3000 obyvatel. A nedaleko Saint Paul se mezi borovicemi ukrývá galerie moderního umění Fondation Marguerite et Aimé Maeght, prý jedna z nejkrásnějších na světě.

Ateliér Coup de Soleil v městečku Vallauris vypadá opuštěně, svým jménem si předpověděl osud, nepřežil úder slunce. Ono se plně ujímá vlády v poledne. Tehdy se ulice měst a vesnic vyprázdní, jen pár šílenců jimi bloumá s bláhovou vidinou zvěčnění rozpáleného ticha a ostrých kontrastů světla a stínu. Slunce ale nevstupuje jen do ateliérů. Každou vteřinu plýtvavě vytváří neuvěřitelné obrazy. A zmožený poutník zahodí fotoaparát, zapomene na barvy a plátna a opilý světlem spočine ve stínu, jehož by však bez světla nebylo.