Už je tu samozřejmě zas!

Někdy na jaře 2021 jsem psal o zaplevelení jazyka Andreje Babiše slovem 'samozřejmě'. Ne že by to byl jediný nešvar jeho verbálních výlevů, které často připomínají generátor náhodných slov. Ne že bychom neměli jiné starosti než se pozastavovat nad upadající úrovní jazyka ve veřejném prostoru. Ale ono jaksi všechno souvisí se vším. Primitivní úroveň vyjadřování bývá znakem ubohé či zvrácené morálky. Neplatí to ovšem obráceně. Plamenně pronesený projev složitých a gramaticky správně konstruovaných vět ještě nezaručuje věcnou a pravdivou myšlenku. Nedávný projev nastupujícího ministra kultury Klempíře jsem slyšel zpovzdálí a chvíli jsem se domníval, že v ČT pustili nějaký historický záznam vystoupení Gustáva Husáka.

Všimněme si, jak vůdce Anoistů často odpověď na otázku novinářů rovnou začíná mantrou: "Tak samozřejmě..." A všimněme si, jak jeho vyznavači poslušně převzali samozřejmismus do svého slovníku a možná se i tím snaží zavděčit svému guruovi. Možná se ideologové ANO domnívají, že bude-li nehorázná lež ze všech stran obalena slovem 'samozřejmě', získá tím punc pravdivosti nebo aspoň větší přijatelnosti. Toto vysoce nakažlivé parazitní slovo se objevuje už i u koaličních partnerů, a dokonce občas i u novinářů a redaktorů.

Obávám se, že v nastávající nelehké budoucnosti si nemůžeme být jisti ničím, co premiér vypustí z úst. Snad jen jedině tím, že to bude vždycky samozřejmě samozřejmé.