Viaduc de Millau

Nejsem zrovna fanda všelijakých technických zázraků a staveb z Guinnessovy knihy rekordů, ale dálniční most Millau jsem si ujít nenechal, zvlášť když jsme bydleli nedaleko v Caylaru. Všechna jeho "nej" a technické parametry snadno dohledat. Jsa zavěšen může se most vznášet nad širokým údolím řeky Tarn elegantně, lehce až uvolněně, přitom bezpečně. Prostě francouzsky. Působí jednoduše, ale přitom vychází z dokonale vyvážených a připravených základů. Takže něco jako francouzské víno nebo jídlo.

Kupodivu se u jeho projektu sešli Francouz s Britem. Britský architekt Norman Foster a francouzský projektant Michel Virlogeux. Mně se ale zdá, že Foster do návrhu musel vložit francouzský šarm a šmrnc, jinak by ve Francii nevyhrál. Že lidé budou chtít most vidět jinak než jenom při průjezdu přes něj, investoři předpokládali, a vytvořili na obou protilehlých kopcích parkoviště s informačním a občerstvovacím zázemím. K vidění jsou tu třeba modely všech dalších soutěžních návrhů. A i laik pozná, že ostatní projekty ve srovnání s Virlogeux-Fosterovým vypadaly nějak těžkopádně, nudně a upachtěně.

Pokud nemáte most zrovna v cestě a jedete se na něj jenom podívat, je dobré si zjistit, odkud a jak se k vyhlídkovým místům dostanete, aby se vám nestalo, že zaplatíte mýto (cca 9 Eur) za jeho přejezd dvakrát. No, dvakrát jsme ho přejeli a logicky dvakrát zaplatili. Všechno něco stojí. Konkrétně Viaduc de Millau stál 320 milionů eur. Financuje se tak, že stavební firma bude vybírat mýto až do roku 2080. To mi přijde jako chytré řešení, ve srovnání třeba s ostravskou dálnicí, jež se zvlnila krátce po otevření. Protože stavaři mostu si museli sakra dávat pozor na kvalitu, aby dílo vydrželo minimálně sedmdesát pět let.