Villa Daviel a chez Gladines

O půvabné části Paříže zvané Butte aux Cailles bylo napsáno již mnoho. Neobdivuji to tu jen já, místní mají dokonce jakýsi zušlechťovací spolek, a když si třeba v obchůdku koupíte pohlednice či jiné upomínky, přidají vám podrobný plánek s červeně zvýrazněnými uličkami, které je nutno vidět. Do villy Daviel jsme ale náhodně zabloudili ještě předtím. Villa Daviel není jedna vila, ale celá řada domků úhledně uspořádaných do slepé uličky. Slepá tak, že budete koukat. Když ulici zaslepovali, mysleli i na to, že dojedete-li autem na konec, budete se někdy potřebovat i otočit. Náklaďák by tu měl asi problém, ale osobák tu najde miniaturní kruh. Šířka předzahrádek stačí tak na pár schodů a rohožku. Chce-li majitel parkovat venku, musí tomu patřičně přizpůsobit vozidlo.

Proč vlastně hledáme malá města a vesnická zákoutí v Paříži? Proč tedy rovnou nejedeme někam na francouzský venkov? Možná právě pro ten kontrast. Popojdete kousek, a ocitnete se na venkově, projde pasáží a strhne vás rušný bulvár. Příjemné kavárny a restaurace či bistra najdete také častěji mimo hlavní ulice.

Pařížská bistra lze podrobit rychlému prvotnímu testu kvality, který ovšem funguje obecně všude. Tam, kde je plno, mají zřejmě dobrou kuchyni a slušné ceny, většinou obojí. Zívající číšník na zápraží signalizuje, že něco není v pořádku. Podniku "Chez Gladines" v ulici Pěti diamantů jsme si všimli už vloni. Nejen že bylo narváno, ale lidé dokonce spořádaně čekali venku na chodníku. Tentokrát jsme měli štěstí a dostali stůl. Obsluha je neuvěřitelně rychlá, jídlo opravdu dobré, večeři ve dvou i s lahví vína tu pořídíte i za 35 EUR. Ovšem váhání typu "dezert zatím ne, ještě nevím" tady neplatí. Chceš, nechceš? A pokud si ho člověk vybere, přistane na stole ještě v téže minutě a k tomu rovnou tácek s účtem. Nikdo vás sice nevypoklonkuje, ale člověk se dovtípí. Lidové ceny prostě vyžadují vyšší obrátku hostů.