Za humny je Norimberk

Pražák, jenž je nucen pravidelně jezdit na severní Moravu, s údivem zjišťuje, jak Norimberk leží blízko. Vlastně kousek za Plzní. Tedy dneska. Byly doby, kdy nám byl nedostupný stejně jako Mars. Jindy zase, za časů protektorátu, byl naopak až moc vlezlý. Vzdálenosti bývají relativní.

Jsa někde, třeba v Norimberku, vybavují se mi jiná místa, kde jsem pobýval, pochopitelně i ta, kde jsem doma. Například na Karlsbrucke, jenž nevede přes Vltavu, ale přes Pegnitz, můžete zažít třeba kousek Amsterdamu. Domy podél řeky se zahrádkami sahajícími až k vodě mi připomněly amsterdamské idylky podél grachtů, ale jinému budou připadat víc jako Kampa, když už tu je ten Karlův most.

Hned pod hradem se nachází česká restaurace, ale jen zvrácený našinec by sem šel na svíčkovou vlastně na "Switschkowou" za 12 Eur, byť na místní poměry je to cena spíš lidová. Německá kuchyně v zásadě ničím nevyniká, přesto lze v místních restauracích zažít překvapení, například když si dáte hovězí s knedlíkem. Naštěstí jsem jídlo nepožadoval "se šesti", jak bývá v českých hospodách zvykem, to bych rovnou mohl hrát petanque.

Bedekrové památky města jsem viděl, vyfotil, ale teď je vynechám. Norimberk mě ale obohatil i v jiném než kulturně historickém smyslu. Vyvrátil například všeobecně rozšířenou nepravdu o tom, že Němci neumí uvařit kávu. Nebo to, že v neděli je všude zavřeno. Pěší zóna v centru pulzovala v neděli jako jindy, obchody fungovaly a v kavárnách servírovali výborné espresso. Každé větší město má nějakou uličku lásky, norimberskou Ottostrasse hned na rohu otvírá "Česká čapka". Asi tu Karkulky - nahoře bez - sevírují české pivo.

Pravidelné ježdění do Třince přes celou republiku se mi připomnělo i v Norimberku. Jde pochopitelně o značku kvalitní kávy Andrea Trinci z Toskánska bez sebemenší vazby k ocelářskému městu, ale já se prostě ten moment ocitl v Třinci, který leží od Prahy dál než Norimberk.