Co vydá na román?

Někdy slýcháme nebo čteme, že něco by určitě stačilo na román, jako třeba: Téma školní zralosti by vydalo na román (EDUzín, 3. 3. 2020) | Vše kolem Kypru a fotbalu by vydalo na román, nepůjdu tedy teď do hloubky a budu se držet těhotnění. (Hormonální jóga, 26. 2. 2019) | Štokr se naučil sprosťárny a říká: Angažmá v Koreji? Dalo by to na román (denik.cz, 01.01.2016). Ve skutečnosti by se možná sešel jen materiál na ukoptěnou novelu.

I když něco vydá na román, ještě to neznamená, že ho někdo vydá. Výdaje spojené s vydáním bývají vydatné. Předpokládejme ale ideální stav, kdy vydavatelé neví, kam s penězi, a spisovatelé nejdou a nejdou. Kolik textu by mělo stačit na jeden slušný román? Není předepsán žádný délkový standard. Nejkratší román na světě o šesti slovech údajně napsal Ernest Hemingway. Nejdelší román Artaméne ou le Grand Cyrus napsala Francouzka Madeleine de Scudéry v 17. století (13.000 stran, 2 miliony slov, 10 svazků). Nepřekvapuje mě nijak zvlášť, že nejdelší napsala žena a nejkratší muž. Ani to, že obě díla nikdo nevydává.

Vydavatelé se obvykle baví v arších. Nemáte-li aspoň pět archů, vůbec za nimi nechoďte. Autorský arch má tradičně 36000 znaků včetně mezer. Všimněte si těch mezer. Nedají žádnou práci a hned vám dílo přibývá. Používáte-li krátká slova, mohou mezery tvořit až 20% díla. A to se vyplatí. (Takový román z jednoslabičných slov má až 32% mezer, zatímco při použití samých složených slov se dostanete jen na mizerných 12%. Přepočítat si to můžete třeba v této krajničce). Existují extravagantní autoři, kteří vynechávají interpunkci. Myslím, že se tím zbytečně ochuzují o započítávané, a tudíž placené položky nehledě na to, že se to skoro nedá číst. Možná ale jen maskují skutečnost, že by se to nedalo číst ani s interpunkcí.

Jste-li zdatní v tvítech a esemeseky chrlíte jednu za druhou, třeba vás napadne tyto texty zvěčnit. Sestavit z obojího román sice není vyloučeno, ale prvenství už nestihnete, např. první SMS román u nás vyšel už v roce 2001. Twitter, který začínal na 140 znacích, někdy začátkem roku 2016 prý uvažoval o rozšíření limitu hned na deset tisíc čili bezmála na třetinu archu. To by byl slast pro grafomany, tvítromán jen v deseti tvítech. V listopadu 2017 společnost oznámila, že navyšuje počet znaků určených pro jeden tvít ze 140 na 280 znaků. No, bude-li limit každé dva roky zdvojnásobovat, dostane se na oněch deset tisíc asi za deset let. A třeba jednou vznikne i hešromán (#román). Na druhou stranu, kdo by četl tvít přes deset obrazovek nebo i víc? Sám se přiznávám, že příspěvky na Instáči pro seniory, tj. na Fejsbuku, čtu jen tehdy, když se zbytek textu nemusí rozbalovat tím tlačítkem "Zobrazit víc". Dávno již je známo, že většina lidí čte hlavně titulky. Nezaujme-li titulek, psalo se to celé zbytečně.

Ale tak jako tak psaná slova už začínají nudit. Řítíme se do věku vizuálna čili vidna. Však už v roce 2015 byl slovem roku vyhlášen emotikon, vlastně emoji, popisovaný jako "face with tears of joy". Smíchy brečící obličej nejspíš lépe než skrumáže slov vyjádří, co autor cítí a prožívá. A když ne lépe, tak aspoň rychleji. Přesto ale spolu s Ludvíkem Vaculíkem nabývám dojmu, že se neřítíme jenom do vizuálna nýbrž taky do primitivna.