Dolceacqua

Když do gúglího vyhledávače obrázků napíšete "Dolceacqua", vypadnou na vás stovky pohledů na jeden a ten samý most přes řeku Nervia. Aby taky ne, když vypadá, jako by ho postavili přesně podle malířovy křivky načrtnuté jedním tahem. Ve skutečnosti to bylo obráceně, slavný Claude Monet k mostu z 15. století přijel v roce 1884 a snažil se jeho křehkost zachytit v obraze.

Ponte Vecchio nepůsobí vůbec staře, svým jedním obloukem o rozpětí 33 metrů jako by skočil z patnáctého století do současné doby odvážných architektonických projektů. Claude Monet most nazval "perlou lehkosti" a chcete-li si ověřit, jak se mostu daří v oleji na plátně, zajděte si do muzea Marmottan v Paříži.

Nad mostem ční mohutná hradní zřícenina Castello dei Doria. Hrad pobořili ve válce o rakouské dědictví roku 1746, zemětřesení v roce 1887 mu nepřidalo. Most překvapivě ústí do stěny domů a člověk ji musí obejít, aby vstoupil do spleti úzkých uliček či spíš chodeb a schodů obklopených starobylými domy. Toto středověké podhradí připomíná čtvrť La Pigna v Sanremu, je však ještě temnější a bizarnější. V chodbách, v nichž se někde svítí i ve dne, lze narazit na miniaturní krámky, kde místní tetky prodávají zboží snad jen pro zábavu, protože uživit se tím mohou jen sotva.

Pravobřežní část města Borgo Nuovo také rozhodně nelze opominout, najdou se tu stejně půvabné staré uličky, jimiž bleskově prolétávají zde hojně hnízdící vlaštovky. Ostatně podle Soldatiho je pravý břeh nejlepší. Tedy aspoň pokud jde o víno.

Městečko se pyšní lahodnou Rossese Dolceacqua, o níž jevil nemalý zájem právě spisovatel Mario Soldati z Turína. Ve své knize "Vino al vino" nemohl nepopsat odvěký spor obyvatel, zda je lepší Rossese z vinic na levém břehu, kde leží hrad Doria, nebo z vinohradů na pravém břehu řeky. Jedna strana má více slunečního svitu přes den, druhá zase od brzkého rána. Soldati nějak dospěl k závěru, že pravý břeh je nejlepší, čímž ovšem odvěký spor nejspíš nerozhodl. A to je dobře. Však čím by se milovníci vína v Dolceacqua bavili?