Konečně důchod!

V souvislosti s mým nástupem do výkonu důchodu jsem si na častou a očekávatelnou otázku (Co budeš v důchodu dělat?) připravil leninskou odpověď: "Flákat se, flákat se, flákat se". Při hlubším zamyšlení jsem ale zjistil, že se mi během takzvaného produktivního věku nahromadila spousta restů, které bych měl vyřídit. Zde jen ukázka některých plánů:

  • Konečně uvidím všechny úžasné seriály a telenovely.
  • Konečně přestanu kupovat předražené rohlíky a mléko a díky slevovým letákům najdu ty nejlepší ceny.
  • Konečně budu krmit kachny a labutě nejspíš tím hnusným pečivem, co mi zbyde.
  • Konečně si přečtu noviny v den, kdy vyjdou.
  • Konečně vyzkoumám, proč na zahrádce neroste tráva, ale mech.
  • Konečně zažiji živou pošťačku za dveřmi bytu.
  • Konečně se zapíšu do knihovny a budu do ní chodit v návštěvních hodinách.
  • Konečně zjistím, kdo bydlí vedle nás.
  • Konečně udělám pořádek ve sklepě a garáži.
  • Konečně budu prudit spěchající pracující rozšafně pomalou chůzí na frekventovaných místech.
  • Konečně nebudu mít žádnou výmluvu, že nemám čas procvičovat zádové svalstvo.
  • Konečně vyměním "měli bychom se sejít" za "jdeme na jedno".
  • Konečně mi nebude vadit, že sedím v kavárně u jedné kávy už několik hodin.
  • Konečně se jen tak zastavím v místech, kterými jsem roky jenom projížděl.
  • Konečně navštívím příbuzné, které jsem potkával jen na pohřbech.
  • Konečně si vyzkouším snídani v posteli, nebo aspoň její přípravu.

Tady by krajnička měla skončit, aby vyzněla pozitivně a líbila se. Pesimista ve mně ovšem má už předem jasno, jak bilance předsevzetí dopadne. Některá místa, která jsem jen projížděl, si nic jiného nezaslouží. Udělat pořádek v garáži a ve sklepě je principiálně vyloučené. Některé příbuzné budu navštěvovat zase až na pohřbech. Jejich. Živé pošťačky neexistují. Výzvy k vyzvednutí zásilek dodává do schránek asi dron. Labutě a kachny jsou potvory nevděčné. Noviny nejvíc pobaví, když se nechají pár let odležet, je-li kde (viz úklid garáže a sklepa). V knihovně mi nedokáží poradit, a to jsem přitom zapomněl jenom autora a název knihy. Snídaně v posteli je vyloženě nepohodlná záležitost. Ať už jí připravujete nebo konzumujete. Tak či tak, v důchodu už vůbec není na nic čas (zvláště pak na procvičování zádového svalstva), neb důchodce jest všemi úkolován, když teď vlastně nemá do čeho píchnout. Asi zase půjdu někam pracovat. Ráno zasednu v kanclu k počítači a kávě a budu mít svatý klid.