Llucmajor a Café Colon

Ostrov Mallorca je dnes tvořen třemi různými, svébytnými světy. Ten nejnovější představuje mezinárodní turismus a všechny jeho atributy, zejména pak hotelové a zábavní komplexy na pobřeží. Jen někde se povedlo je citlivě zakomponovat do okolí, jinak se tváří a žijí úplně stejně, jako tisíce jiných turistických lokalit kdekoliv na světě. Druhým specifickým fenoménem je Palma de Mallorca, historické velkoměsto s rušným životem. Třetím, nejméně turistickým průmyslem dotčeným světem je pak "zbytek" ostrova, zvláště pak jeho vnitrozemí s malými a tichými městečky.

Jakkoli přitažlivé jsou ony dva světy, nelze tento Baleárský ostrov poznat a pochopit bez světa třetího. Tak třeba takový Llucmajor. Město leží asi 24 kilometrů od Palmy na východ na úpatí hory Puig de Randa a žije v něm kolem deseti tisíc obyvatel. Po ránu jich na hlavním Placa Espanya potkáte sotva deset. Ať se člověk turista jakkoliv připraví, vždy bude jeho poznání místa značně povrchní. Llucmajorem historie kráčela víc jak tisíc let, ovšem já se zasekl v jedné kavárně a více méně v jednom století.

Příběh Café Colon na náměstí začíná biografem v boční ulici. Gabriel Thomas (1831-1896) byl z města vyhoštěn z politických důvodů. Z Argentiny, kde se mu docela dařilo, se vrátil po deseti letech a ve velkém dvoře domu se zahradou, který koupil, se rozhodl vybudovat "místo rozptýlení, relaxace a radosti" Teatre Recreatiu. Otevřeno bylo 28. prosince 1877. Své nadšení předal i svému synovi, a tak sotva svět zachvátil fenomén filmu, objevil se i v tomto od Paříže či jiných velkoměst vzdáleném městečku. Existují důkazy o tom, že v Llucmajoru v Teatre Recreatiu se již v roce 1904 promítaly filmy. Od roku 1912 běžel již pravidelný provoz kina.

Později, když se městská rada rozhodla předělat hlavní náměstí, syn Gabriela Thomáse, Bernardo Thomas, koupil pozemek na náměstí. V roce 1928 na něm postavil dům s kavárnou Colón tak, aby byla propojena s kinem, a poskytl návštěvníkům možnost se občerstvit a prodiskutovat, co viděli na stříbrném plátně. Rodina Thomas kavárnu stále vlastní a již čtvrtá generace provozuje tuto tradiční kavárnu ve stejném duchu s maximálním uchováním jejího secesního vzhledu včetně původních štuků nebo dlaždic. Vypadá to, že se dokonce podaří znovu oživit Teatre Recreatiu a jeho vazbu na Café Colon.

Možná bych vedle kavárny Colon zmínil ještě jednu provozovnu, která povahu malých měst Mallorcy vystihuje ještě lépe. V domě číslo 29 na náměstí sídlí neoznačená provozovna. Musíte přijít až k proskleným dveřím, abyste zjistili, že jde o pánské holičství. Takové tradiční z minulého století, dnes se tak snaží vypadat předražené "barber shopy". Jeden stařík si četl noviny a druhý byl holen. Každý v Llucmajoru ví, kde holič je. Tak nač vývěsní štíty, webové stránky nebo poutače na chodníku?