Nebýt aut

Větou "Nebýt aut" není míněna instrukce, jak být "in", ale povzdech. Kdyby nebylo aut, jak by tu mohlo být krásně! Já auto pokrytecky používám, bydle na okraji Prahy jsem na něm i závislý, ale jinak mi vadí. Překáží hlavně, když nejede. Myslím stav, kdy se nepohybuje, je kdesi zaparkováno. A to kdesi je jím hyzděno, stíněno, obklopováno. Kdyby nic jiného, tak auta zaclání. Milovníkům městské architektury není dáno ji vidět jaksi celou. Vždycky jsou kolem dokola řady zaparkovaných aut. Výjimky najdeme snad jen v pěších zónách nebo v Severní Koreji.

Filmaři to řeší záborem. Úklidová služba odtahem. My amatérští fotografové akrobacií. Někdy musíme někam vyšplhat, zavěsit se na římsu, vmáčknout se za korbu náklaďáku, nebo sehnat korbu, který vás nadzvedne. Většinou nic z toho (kromě záboru či odtahu) nepomůže. Snad jen někdy zabere trpělivost. Musíme na místo chodit tak dlouho, až se dočkáme časové skulinky, kdy zrovna odjede ten, kdo před domem dosud parkoval, a současně si volného místa ještě nevšiml onen, jenž zaparkovat potřebuje. Mám takový úlovek, dokonce z Paříže. V uličce Cité Bauer před číslem 19 obvykle někdo parkuje, takže dřevěná vrata zdobená vyřezaným srdcem a obrázky z maďarského (!) venkova nelze dostat do objektivu celá. Kdo si chce zdokumentovat tuto kuriozitu, musí počkat. V daném případě by se mi docela líbilo, kdyby mě někdo platil za čekání v Paříži. Na cokoliv.

Miluji filmy z šedesátých let, v nichž si připomínám nejen dětství, ale také autprostá města. Třeba obrázky z žižkovských svažitých dlážděných ulic vyvolávaly dojem bezčasí a nikdo nevěděl, zda zpoza rohu vyjede automobil nebo drožka. Ještě Papouškovy filmy o Homolkových zachycovaly prázdné ulice, i když tady si už člověk nemůže být jist, zda filmaři nepoužili svou metodu vyklizení prostoru.

Snad jen jednou v mé turistické fotodokumentaci auto v záběru hrálo svou roli a to tím, že mi samo v záběru nebránilo. V italské Apulii v městečku Turi jsem přes ulici fotil vstupní bránu. Projíždějící dodávka zastavila, aby mi nerušila výhled a řidič mi ještě s úsměvem zamával. Jedině tam, kde turista jest vzácností, můžete zažít příhodu tohoto typu.

Řady zaparkovaných aut zaclání. Obvykle dle Murphyho zákona bude v celé ulici zaclánět i jedno jediné, protože se postaví zrovna tam, kde se vám to nehodí. Existuje jen jedna výjimka. Motorová tříkolka Ape slavné firmy Piaggio. To není auto, vlastně ani motorka. To je včela. A včely se krásně vyjímají na každé fotce.