Aubry ze Skopelosu

21.03.2017

V zimním období se zahřívám teplem ústředním, někdy i živočišným, potažmo teplými nápoji, no a pak prohlížením obrázků z léta. Ke všem oteplovacím procesům se hodí i nějaká hudba, třeba mého oblíbeného René Aubryho. Jak jsem v minulé krajničce psal, mívám první poslech jaksi natrvalo spojený s nějakým zážitkem. A tak René Aubry, aniž to tuší a aniž tam možná kdy byl, pro mně pochází z řeckého ostrova Skopelos.

Na Skopelosu je spousta krásných míst, ale k největším zážitkům patří samotné město Skopelos. A vrcholem Skopelosu na Skopelosu je obyčejná kavárnička Thalassa, která rozhodila své stolky a židle na plácku nad kostelíkem Panagia ston Pyrgo. Posezení u frappé s výhledem na moře k absolutní dokonalosti postrádalo jen hudbu. A tu zajistil tehdy ještě neznámý René Aubry.

V kavárně přes léto vypomáhala dcera majitelů, jinak studující v Athénách, která se starala i o nevtíravou reprodukovanou hudbu. Když jsme zaslechli Aubryho Salento, Demi lune či Apres la pluie, spojily se všechny dojmy, jako když provedete poslední správnou otočku Rubikovy kostky. Chtěli jsme pochopitelně hned vědět, kdo to hraje, abychom mohli zážitek aspoň částečně ještě někdy vyvolat. Dívka však nevěděla. Hudební mix na disku jí připravil kamarád a ona netušila, co nás tak uchvátilo. Bylo těžké se smířit s chybějící informací, tady by Gúgl nepomohl, nebylo co hledat. Ale Skopelos dá zapomenout i na větší starosti.

V jednom z dalších dní jsme vyrazili na večeři do Anniny restaurace a u předkrmu jsme k našemu úžasu zaslechli opět tu podmanivou hudbu. Zřejmě onen kamarád vyrobil disků víc a roznesl je po ostrově. A tady už servírka věděla. Co možná nechápala, proč dostala tak vysoké spropitné.