V srdci centrální Provence, v kraji Var, leží Cotignac. Tedy leží, on je spíš přilepený na majestátní skálu Rocher. Útes, na jehož vrcholu se tyčí dvojice hranatých středověkých věží Les Tours Sarrasins, po staletí bdí nad městem.

Pietrasanta je středověké město v severním Toskánsku, kterému pro jeho mramorové ateliéry a památky říkají Město umělců nebo Malé Athény. Město má sice římský původ, ale je pojmenováno po Guiscardovi Pietrasantovi, který jej postavil v polovině třináctého století jako součást republiky Lucca. Odjakživa byla Pietrasanta centrem zpracování mramoru,...

Město La Spezia v italské Ligurii bývá turisticky trochu opomíjeno, byť jím projdou statisíce výletníků. Ti se ale pouze nalodí v přístavu nebo nasednou na vlak na nádraží a směřují k hlavní atrakci kraje zvané Cinque Terre. Kdo tomuto lákadlu odolá nebo si jím již prošel, může strávit příjemné chvíle v přístavní kolonádě, přilehlých parcích a...

Janov je velké přístavní město, kde se našinec snadno ztratí. Ale zůstane-li ve starém přístavu, z něhož vystoupá do okolních uliček směrem ke katedrále di San Lorenzo, může tu strávit příjemný den třeba ve společnosti Vítězslava Nezvala nebo Karla Čapka.

Pragmatický a technicistní člověk leže či sedě na břehu moře v Lerici, bude přemýšlet, zda Golfo dei Poeti je spíš zátoka nebo záliv. Člověk poetický napíše báseň nebo si vzpomene na jméno Percy Bysshe Shelley a na verše, které zde napsal v době, kdy zátoka či záliv ještě neměla jméno po básnících.

Kdo někdy viděl romantické obrázky některého z městeček italského Cinque Terre čili Pětizemí, dostane neodolatelnou touhu místo vidět na vlastní oči. A i když si všichni neustále stěžují na všeobecnou drahotu, je splnění těchto tužeb dnes mnohem snadnější než kdykoli předtím. A máme tu základ overturismu. Ale nejeďte tam, když už jste v italské...

Mám takový pocit nedokončenosti, nesplnění vlastního závazku, ošizení Krajniček o úžasný kraj Pyrénées-Orientales, jímž jsme courali minulé léto. Teď máme de facto jaro, a kromě jedné vzpomínky na Collioure ze mě nevypadlo nic. Že by neradostné tuzemské i světové dění vymazalo všechny příjemné vzpomínky? Spíš jde o obyčejnou lenost. Tak aspoň ten...

Člověk si rád libuje v představách, které si o něčem oblíbeném vytvořil, i když v hloubi duše ví, že to zdaleka není pravda. Francouzská kuchyně už po staletí představuje pojmem a spousta lidí si tuto zemi skrze jídlo zamilovala dřív, než ji vůbec navštívila. Jako nefrankofonní frankofil jsem vždy toužil poznat Francii i skrze chuťové buňky jaksi...

Jejich revírem je Wroclaw, jejich přitažlivost je vražedná. Nezkoušejte je všechny najít. Nezkoušejte je vyfotit. Lepší bude, když si je prohlédnete uctivě a z dálky, což jsou v jejich případě tak dva metry. Jinak vám totiž hrozí, že u vás vyvolají okamžitou závislost a v městě Wroclawi už nespatříte nic jiného.

Zatímco známější Azurové pobřeží si činí nároky na nejdokonalejší "azúro", nejmodřejším nebem se může chlubit francouzské pobřeží ležící u španělských hranic zvané Côte Vermeille. Konkrétně jeho nejpřitažlivější a nejfotogeničtější místo, město Collioure.