Nevím, jak to mají ti, kteří si denně hodiny a hodiny pouští do uší nějaké zvuky, ale já mám hodně děl vážné i nevážné hudby spojené s nějakým zážitkem, a kdykoliv pak skladbu zaslechnu, vybaví se mi ten mnohdy hodně dávný okamžik. Řadu hudebních děl znám pochopitelně z rozhlasu, digitálních nahrávek nebo živých koncertů a ty tak nějak splývají,...

Myslel jsem, že internet spojuje lidi. Pochopitelně k tomu potřebuje nějaké stroje, u nichž na jedné a druhé straně lidé sedí, čučí do displeje a provádí i nějakou aktivní interakci. Ani to, že mezi sebou komunikují stroje jaksi bez přímé člověčí účasti, není žádná novinka. Autopilot si povídá s kontrolní věží, radary a kdo ví čím, rakety...

I když možná jednou bude Hollywood převálcován indickou nebo čínskou produkcí, americký film je pořád americký film. Třeba proto, že v něm platí nepsaná pravidla. Divák se může spolehnout, jak konkrétní situace dopadne a jaká v ní zazní slova. Pokud dílo zrovna nerežíruje Woody Allen, často si americký filmový hrdina vystačí jen s několika větami....

Jedním z mála hmatatelných vyvrcholení vysokoškolského studia, pokud při něm studenti nepřivedou na svět potomka, je diplomová práce, vytištěná a krásně svázaná do pevných desek, na nichž se zlatým písmem skví jméno diplomanta a název, který vyjadřuje to, čím se dotyčný či dotyčná často víc než rok zabývali a co jim nedalo spát. Jenže o čem pořád...

Doživotní dovolená skýtá penzistovi příležitosti k dosud odkládaným časově náročnějším experimentům. Vzhledem k tomu, že jsem vlastně nikdy dlouho nemarodil stylem, že bych musel zůstat na lůžku, nezažil jsem onu tolik vychvalovanou a filmově atraktivní snídani do postele. Zatímco její příprava se nijak neliší od snídaně normální - snad jen...

Milý blogísku, jsem názoru, že když člověk jde za svým cílem vytrvale, nakonec se zadaří. Třeba jak jsem chtěla zpříjemnit a zlidštit pracovní prostředí. Začalo to tehdy, když jsme vymýšlely názvy pro naše zasedačky. Nejdřív měly jen čísla, prostě zasedačky jedna, dva, tři. Vzaly jsme to jako čelindž a pustily se do toho. Všechno ostatní šlo...

Penzionovaní zaměstnanci bývají obdarováváni předměty trvalé hodnoty, nejčastěji hodinkami, policejní důstojníci dostávají pistole. Hodinky nechyběly ani v mém případě, k nim jsem ovšem od kolegů obdržel ještě historický skvost značky Continental firmy Wanderer-Werke Aktiengesellschaft, přenosný psací stroj, prostě Kleineschreibmaschine.

Reklamní kreativci jsou sice lidé tvůrčí, mají to nejen v popisu práce, ale i v názvu, nicméně ani oni nezačínají na zelené louce, z ničeho, nevaří jen tak z vody. Doba je rychlá a vyžaduje kreativitu, ale taky pružnost. Krabicová řešení obsahují vyzkoušené modely a prvky, stačí je jen poskládat, přidat produkt, vlastní pointu a reklama se může...

Potkal jsem ho cestou na oběd v byznys čtvrti, která se obzvlášť v poledne hemží manažery a zaměstnanci velkých korporací. Tedy já si ho nevšiml, dokud na mě nezavolal: "Inženýrku! Ty mě nepoznáváš?" Nejsem sice inženýr, ale protože v doslechu nikdo jiný nebyl, obrátil jsem se a zahlédl postaršího človíčka, padesát kilo i s bundou, nejspíš v nouzi,...

V souvislosti s mým nástupem do výkonu důchodu jsem si na častou a očekávatelnou otázku (Co budeš v důchodu dělat?) připravil leninskou odpověď: "Flákat se, flákat se, flákat se". Při hlubším zamyšlení jsem ale zjistil, že se mi během takzvaného produktivního věku nahromadila spousta restů, které bych měl vyřídit. Zde jen ukázka některých plánů: