Ať se člověk sebevíc snaží Eiffelovce v Paříži vyhnout, tak na ni bude stejně narážet. Eiffelovka totiž vyčuhuje. Když něco v placaté Paříži má bez antény tři sta metrů, tak to ani jinak nejde. Přílišnou vyčnívavostí také argumentovali její odpůrci na konci devatenáctého století. Stará dáma to ovšem i přes svůj věk umí mnohem elegantněji než černá...

Starobylý přístav vystrkuje své hradby do moře už od šestnáctého století. Kolem postupně vyrostlo živé město čítající sedmdesát tisíc obyvatel, tedy v zimě. V létě jich bude nejmíň dvojnásobek. Antibes si lze snadno zamilovat tak, až se člověk rozhodne tu zůstat. Jako třeba Pablo Picasso, Max Ernst nebo Graham Green. Velké Antibes zahrnující...

Kdo by si nevybavil známé, smaltované, modro-zelené cedule se jmény pařížských ulic a náměstí? Staly se i jedním z relativně vkusných suvenýrů, tedy jejich zmenšené napodobeniny. Za označením rue, place, ruelle, boulevard, avenue, passage, impasse, cul-de-sac, chemin, sentier, seute, galerie, péristyle, couloir, chaussée nebo allée následuje nejen...

Vnitrozemce to v každém přímořském městě táhne nejprve do přístavu. Jednak je to takový přirozený začátek města, odkud lze zahájit jeho průzkum, a pak tu kotví plavidla, která se v české kotlině sotva uvidí. Azurové pobřeží přitahuje boháče jak zralá hruška vosy. V přístavních molech to luxusními jachtami jen bzučí. Některé jsou neuvěřitelně velké...

Souostroví Sporády s ostrovy Skiathos, Skopelos a Alonissos, kousek dál Skyros. Velké tak akorát, že je auto přejede za hodinu a člověk může mít pocit, že je za týden dostatečně pozná. Ale možná na nich lze strávit celý život a pořád nalézat něco nového. Skopelos ve filmu "Mamma mia" maskovali názvem Kalokairi, ale všechno se provalí, zvlášť když...

Mauritius, tečka na mapě jižní polokoule, se vyhřívá celý rok na obratníku Kozoroha vedle většího Madagaskaru. Z Prahy přes Paříž je to sem asi 11.000 km. Kromě šoku teplotního zažije únorový Evropan i řadu jiných překvapení. Všechno je tu jiné. Indie s Afrikou dochucená Francií a Británií a to celé zamíchané koktejlovou lžící turismu. Tropická...

Na Montmartru žili chudí umělci, kteří se proslavili většinou až po smrti, nebo vůbec ne. Tady přespávají chudí turisté z Východu v bizarních hotýlcích. Bydlí nebo se tu pohybuje i pestrá směsice přistěhovalců. Za okny malých příbytků by se i dnes našel nějaký umělec. Třeba ten, co tvoří na ulici s barvou ve spreji, nebo na zdi lepí sádrové odlitky...

Kefalónie, Kefallonia, Céphalonie, Řekové vyslovují "kefaloňa". Co je potřeba vědět, aby člověk nebyl úplný ignorant, je patrně fakt, že v roce 1953, kromě smrti Stalina, mého narození a československé měnové reformy, byl pro ostrov největším otřesem otřes země, který zničil téměř všechny budovy. Pak do klidu a romantiky zasáhli už jen filmaři,...

Rue Mouffetard v Latinské čtvrti musí mít rád každý. Například Jan Šmíd o ní moc krásně píše. Jan Šmíd, jenž důkladně prošmejdil (nebo prošmídil) celou Paříž, je v tomto ohledu kapacita, věřte mu. Mouff, familiárně tak nazývaná Pařížany, je známa už i z turistických průvodců, tak bude lepší se sem vypravit v netradiční dobu, mimo sezónu nebo aspoň...

Paříž je žena, o tom není pochyb. Nejsem zdaleka první, kdo to tvrdí. A jako každá žena má i Paříž spoustu tváří. Okázale vyzývavé, veselé a rozpustilé, bohémské, někdy drsné až kruté, či povýšené. Přívětivou tvářnost ale dává najevo nejčastěji. Některé její rysy, mnohem intimnější, jsou však ukryty v úzkých uličkách, nečekaných zákoutích a...