Lugano má na Švýcarsko zvláštní a netypicky vlhké a teplé klima, skoro středomořské. Proto se mu s trochou nadsázky říká švýcarská Riviéra, někdy je též přirovnáváno k Neapoli. Město si hoví na břehu stejnojmenného jezera obklopeného horami, takže je předem vyloučeno, že by tu nebylo krásně. Ozubnicová železnice šplhá nahoru na horu Monte San...

Ke středověku patří kamenné domy, úzké uličky a brány. Narazíme-li kdekoliv v kraji Var na dochovanou bránu, jmenuje se nesporně Saracénská, nejinak tomu v Seillans. Zde navíc člověk má prastaré kameny i pod nohama, jinde už historickou dlažbu většinou nahradil asfalt. Pod pneumatikami by dlažba nevydržela, ale zde kvůli šířce nebo spíš úzkosti...

Je příliš troufalé vyjadřovat se k něčemu tak všeprostupujícímu, nadpozemskému, proměnlivému i věčnému, věčně proměnlivému. Vždyť "celý ten krásný provensálský kraj žije jenom světlem" píše Daudet; Gogh nebo Cézanne mu zasvětili kus života. Přímo nezodpovědné je použít k tomu tak malý prostor, jaký skýtá definice krajniček. Ale přesto mi to nedá...

Takové normální, bedekry píší "typické" městečko. Centrální náměstí soustřeďuje všechno, co Provensálec potřebuje k životu. Jedna až dvě kavárny, plácek na petanque, boulangerie & patisserie, též místo na konání týdenních trhů. Radnice a ovšem i lékárna. Lékáren je ve Francii obrovské množství (v Paříži na každém rohu), na jihu bych ale řekl, že...

Kousek od rušného Place de la Republique v třetím pařížském obvodu jsme onehdy zabloudili do Rue de la Corderie. V jednom místě vytváří jakési malé náměstíčko, spíš širší chodník v zalomení ulice. Na Gúglu vypadá v pouličním prohlížeči jinak, docela nezajímavě. Ale s námi sem vstoupila Červená Karkulka a rázem proměnila místo v pohádkové, výtvarně...

O půvabné části Paříže zvané Butte aux Cailles bylo napsáno již mnoho. Neobdivuji to tu jen já, místní mají dokonce jakýsi zušlechťovací spolek, a když si třeba v obchůdku koupíte pohlednice či jiné upomínky, přidají vám podrobný plánek s červeně zvýrazněnými uličkami, které je nutno vidět. Do villy Daviel jsme ale náhodně zabloudili ještě předtím....

V publikaci "Báječný chaos" Erica Abrahamsona a Davida Freedmana se jako jedna kategorie nepořádku uvažuje improvizace. Cituji: "Rovněž improvizace vede někdy k rezonanci, jak vám může potvrdit venkovský návštěvník města, který přišel na to, že nejlepší způsob, jak splynout s charakterem města a poznat jeho kouzlo, je toulat se nazdařbůh uličkami a...

Člověk by asi neměl o nějakém místě dělat závěry po jednom dni pobytu, ale nejsa vázán objektivitou mohu zachycovat dojmy dle libosti. Švýcarské Montreux, to jsou malebné uličky a nábřeží, malinké kavárny a restaurace, které lemují promenádu, píše se v průvodcích. Promenádu ovšem především a brutálně lemují stánky s kýčovými suvenýry a podezřelým...

Ramatuelle a Gassin jsou dvě typické provensálské, tedy středověké a opevněné vesničky, vzdálené od sebe jen asi pět kilometrů. Opevnily se ve středověku před útoky Saracénů, útokům turistů odolávají již méně, ale díky nedalekému světoznámému lákadlu jménem Saint Tropez, se sem až tolik lidí nehrne.

Kdybychom měli průvodce, mohl by tento před námi chodit a říkat profesionálně znuděným hlasem:" kašny, kašny, kašny" stejně jako nezapomenutelný Zdeněk Srstka ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný upozorňoval na kachny. Kašen a fontán je v Aix en Provence hodně a na rozdíl od kachen si navzájem nejsou podobné. K údivu českého návštěvníka všechny fungují....