Paříž bez Seiny by nebyla Paříží. Každé město by mělo mít nějakou řeku, se kterou by se sžívalo i potýkalo, kterou by obklopovalo, překonávalo, spoutávalo, užívalo a jíž by se pyšnilo. Velkoměsty bez řek bloudím jak románem bez hlavní postavy. Řeka musí téct středem města a být dostatečně mohutná, aby vytvářela dlouhá nábřeží a nutila stavět mosty,...

Jamajku protíná několik poměrně velkých řek. Kdo by to řekl, když má rozlohu asi jako Kréta. Black River dorazí do moře sice už po 70 kilometrech, ale v ústí si nezadá co mohutnosti s mnohem delšími řekami. Černá řeka je zajímavá i svými rozsáhlými bažinami a mokřady, kde kromě rákosí najdeme hlavně mangrovníky. Proplouvat mezi těmito úchvatnými...

Do doby, než si Kryštof Kolumbus vzal do hlavy, že objeví cestu do Indie, žili na ostrově poklidně Aravakové. Pak nastoupil věk cukrové třtiny, otrokářů a válek mezi Španělskými a Britskými dobyvateli. Věk Indiánů skončil, jako ostatně všude v obou Amerikách. Od druhé poloviny 17. století je Jamajka již plně britská a to až do vzniku nezávislého...

Možná proto, že u nás v Praze jsou fontány a vodotrysky věcí zcela ojedinělou, a ty fungující už teprve, kdekoliv ve světě mě tyto dnes v podstatě nepraktické, ale o to krásnější záležitosti tak přitahují. A proto jsme při krátkém výletu do Říma trochu víc ošidili povinné pamětihodnosti a trochu víc času věnovali té estetické symbióze vody a...

Na některá místa v Paříži člověk zabloudí opakovaně a je vždy mile překvapen, že ho sem nohy dovedly. Tak třeba u rušného bulváru Saint Germain, zvlášť pohybujeme-li se poblíž turisticky přetížené kavárny Les Deux Magots, se nám to stává vždy, samo, neplánovaně. Paříž asi sama ví, co kdo potřebuje a hledá a dovede nás na Place de Furstenberg....

Po vánocích dávali zase Četníka ze Saint Tropez. Luis de Funés je nepřekonatelný, dabing Františka Filipovského zní snad lépe než originál, ale já u filmu seděl z jiného důvodu. Chtěl jsem zachytit ducha toho místa. Vlastně tahle série komedií se strážmistrem Cruchotem pro mě v sedmdesátých letech minulého století představovala nedosažitelné...

Návštěvy Litomyšle bych přirovnal k oblíbené skladbě, kterou si člověk přehrává pořád dokola. Nikdy se neoposlouchá. A jako každý pěkný koncert musí i Litomyšl končit potleskem. Aplausem. Proto vždy neomylně směřujeme do hotelu Aplaus a jeho restaurace Bohém. Návštěvu města, které je plno známých jmen, kde se potkává renesance s barokem tak, že si...

Dlouho jsem přemýšlel, jak tyto útvary společně nazvat. Jsou zcela osobité, ale přesto mají něco společného. Obvykle se francouzsky označují jako Cour, Passage, Cité, Impasse. Jde o slepé uličky, dvory, pasáže, průchody. Ale ne každý "cour" je opravdu dvorem. Passage nemusí vždy vypadat jako to, co si pod pojmem pasáž představujeme u nás doma. Ale...

Český Těšín není místo, kam by se člověk harcoval, kdyby nemusel. Oko estéta ani milovníka historie se nemá moc na co položit. Jádro tvoří nádraží, jež leží v samém centru a už tak rozdělené město kuchá na dvě části před tratí a za tratí. Ústřední náměstí pojmenované po ČSA (asi armáda spíš než aerolinie) dlouho řešili, nakonec ho celé vydláždili...

O fontáně Medicejských si snadno najdete historii a fakta. Větší sílu ale má jeden prchavý zážitek z roku 1959. Možná je to vymyšlený příběh. Co na tom. Jean-Michel Guenassia ho v románu Klub nenapravitelných optimistů vypráví ústy dospívajícího Michela Mariniho.