Když končila poslední doba ledová, ledovec, jehož pozůstatek se dnes zove Aletschský, si na závěr střihl majstrštyk v podobě Gardského jezera. Ono je největší v Itálii, obklopené horami místy vysokými bezmála jako Sněžka s Řípem dohromady, a má i své vlastní větry, které se jmenují Pelér, Ora, Balin či Balinot, Visentina, Vinessa, Gardesana,...

Courání po úzkých a starobylých uličkách apulijských měst může navodit domnění, že se pohybujete po pěší zóně. Ale jen do chvíle, než zjistíte, že se za vámi snaží protlačit fiátek či jiné vozidlo. Netroubí. Oproti pověsti, která je provází, jsou italští řidiči kupodivu klidní, aspoň tady na jihu. Na druhou stranu jsou i dost líní. Sto metrů k...

V oblasti Basilicata, která vyplňuje prostor mezi podpatkem a špičkou oné pověstné italské boty, nelze vynechat město Matera. Zaparkujete-li někde poblíž křížení Via Lucana a Via P. Vena a projdete-li kousek celkem běžnými ulicemi na náměstí před Palazzo Lanfranchi, můžete si ověřit známou pravdu, že vidět něco na vlastní oči nenahradí...

Zprvu se zdálo, že to bude první město, kterým projedeme a zmizíme a že dáme za pravdu průvodcům, kteří se o něm nezmiňují. Ale bedekry, aspoň ty, které se o jižní Itálii dají sehnat u nás, ignorují i jiné lokality, kde se přitom psala historie v době, kdy se u nás ještě proháněli medvědi v hustých hvozdech. Prostě v Itálii...

Mnohá města roztroušená po italské Apulii lze charakterizovat slovy "bílá a kruhová". Tedy jejich historická centra. Možná i proto dopravní cedule navigující na "centro storico" jsou bílé s černými soustřednými kruhy. Kruhové uspořádání historického jádra kontrastuje s novější obytnou zástavbou, která je většinou nalajnována do rovných, kolmo a...

Kdo vstoupí do centra města, ocitne se v Hobitíně. Aspoň ten, kdo zná Tolkienovy příběhy a jejich filmové podoby. Asociace je nejsilnější, máte-li příležitost poznat tzv. trullo zevnitř a dokonce v něm bydlet. A když při procházkách úzkými uličkami uvidíte někoho z místních obyvatel, kteří jako jiní příslušníci jižních národů bývají menšího...

Když vyráží do Paříže, tak jedině v kostýmku nebo v krátké sukni s blůzkou a v nezbytných lodičkách na podpatku. Ví, že stokrát pohodlněji se brázdí ulice v teniskách. Ale to by pro ni už nebyla Paříž. Projde-li elegantní podél kavárny nebo mezi stánky tržiště, i když nerozumí zaslechnutým poznámkám nebo pokřikům prodavačů, ví, že v tom okamžiku je...

Všechna tržiště, nejsou-li umělá, mají své kouzlo a napoví o životě města mnohem víc než některé pamětihodnosti. Až na ta naše. Proč ne u nás? Teprve se vzpamatováváme a hledáme tvář trhů? Technicky na trzích vlastně nic není. Stánek, deska na nožičkách a nějaká plachta nad tím. Nebo stabilní místo v kryté hale. Prodavač, trhovec. Potraviny,...

Dnes opět vypukla v Cannes ona událost, díky níž jeho jméno proletí médii. Cannes se stalo synonymem pro svět filmového pozlátka, luxusu, je jedním ze světových středobodů šoubyznysu. Že se jedná jen o několik dnů v roce? Ale tak to v téhle branži bývá. Některá místa dokáží z těch pár dnů žít po zbytek roku. Vždy se najde dostatek těch,...

Paříž bez Seiny by nebyla Paříží. Každé město by mělo mít nějakou řeku, se kterou by se sžívalo i potýkalo, kterou by obklopovalo, překonávalo, spoutávalo, užívalo a jíž by se pyšnilo. Velkoměsty bez řek bloudím jak románem bez hlavní postavy. Řeka musí téct středem města a být dostatečně mohutná, aby vytvářela dlouhá nábřeží a nutila stavět mosty,...